Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1080/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1080.08.2 AI generated

IV.ÚS 1080/08 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 1080/08
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele M. T., právně zastoupeného JUDr. Irenou Hučkovou, tř. 28. října 434/211, Ostrava - Mariánské Hory, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 27. 7. 2007 č. j. 109 C 55/2005-167 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2008 č. j. 57 Co 662/2007-186, takto:

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 1080/08 · Ústavní soud České republiky: Ústavnímu soudu byl dne 28. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele M. T., právně zastoupeného JUDr. Irenou Hučkovou, tř. 28. října 434/211, Ostrava - Mariánské Hory, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 27. 7. 2007 č. j. 109 C 55/2005-167 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2008 č. j. 57 Co 662/2007-186, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 28. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

II. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 5. 3. 2008 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.").

Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podal-li stěžovatel ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jejich náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity.

Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelé ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. V případě, že by návrhu na zrušení rozsudku nevyhověl Nejvyšší soud, budou mít stěžovatelé i nadále otevřenu cestu k podání ústavní stížnosti. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení IV. ÚS 178/06.

Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.

Závěrem nutno konstatovat, že Ústavní soud si ověřil u Okresního soudu v Karviné, že dovolání bylo v dané věci skutečně podáno. Jak plyne z přípisu citovaného soudu, byl napadený rozsudek krajského soudu vydán dne 31. 1. 2008 a dotčený soudní spis byl postoupen k Nejvyššímu soudu s dovoláním dne 18. 3. 2008. Lze tedy předpokládat, že dovolání bylo podáno včas a Ústavnímu soudu tak nic nebrání v tom, aby předmětnou ústavní stížnost odmítl.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. května 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj