I.ÚS 873/08 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2008, čj. 11 Co 12/2008 - 75, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 7. 4. 2008 faxem a doplněné písemně následující den, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a není zastoupen advokátem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem zatím považovat nelze.

Z řízení o ústavní stížnosti, jež byla na návrh téhož stěžovatele vedena pod

sp. zn. IV. ÚS 255/08

, je zřejmé, že stěžovatel byl poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Navíc bylo zjištěno, že stěžovatel, od roku 2005, adresoval Ústavnímu soudu několik návrhů, které sice splňovaly formální požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem, ale byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné (viz

sp. zn. III. ÚS 330/05

,

sp. zn. II. ÚS 75/06

nebo

sp. zn. I. ÚS 1764/07

). Z toho lze dovodit, že požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně 3 roky a naposledy mu byly explicitně sděleny výzvou k odstranění vad ze dne 5. 2. 2008.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, které zahajuje, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Znamená to, že stěžovateli byly již dříve poskytnuty informace o tom, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení.

V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2008

František Duchoň

soudce Ústavního soudu