III.ÚS 2977/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatelů 1. L. Š. a 2. J. V., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn. IV. ÚS 1217/07

a usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007

sp. zn. I. ÚS 2721/07

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 20. 11. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatelů, označené "druhé opakované odvolání a stížnost proti Usnesení Ústavního soudu ČR v Brně ze dne 1. 11. 2007 pod č. j.: 1 ÚS 2721/07". Ze závěru daného návrhu vyplývá, že navrhovatelé se domáhají zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn. IV. ÚS 1217/07

, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007

sp. zn. I. ÚS 2721/07

, jakož i rozhodnutí obecných soudů, která navrhovatelé napadli u Ústavního soudu svým návrhem vedeným u Ústavního soudu pod

sp. zn. IV. ÚS 1217/07

. Navrhovatelé polemizují s napadenými rozhodnutími Ústavního soudu (s jejich odůvodněními).

Ústavní soud se seznámil s obsahem podání a s napadenými rozhodnutími Ústavního soudu a dospěl k závěru, že návrh není přípustný.

Z usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn. IV. ÚS 1217/07

vyplývá, že Ústavní soud jím odmítl ústavní stížnost navrhovatelů z části jako opožděnou a z části jako zjevně neopodstatněnou.

Z usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007

sp. zn. I. ÚS 2721/07

vyplývá, že Ústavní soud jím odmítl návrh navrhovatelů na zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007

sp. zn. IV. ÚS 1217/07

.

Ústavní soud tak, jako každý státní orgán, je povinen respektovat při své činnosti princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby.

Z ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyplývá, že proti usnesení o odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu není odvolání přípustné.

Pod pojmem "odvolání" je nutno rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek. To znamená, že proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání, dovolání, rozklad, zásadně též ani návrh na obnovu řízení, stížnost apod., ani ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné; nikomu nepřísluší znovu o rozhodnutích Ústavního soudu jednat a přezkoumávat je, ani Ústavnímu soudu samotnému.

O tom, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné, byli navrhovatelé v obou napadených usneseních poučeni. Jestliže navrhovatelé tuto okolnost pomíjejí a svým podáním se domáhají přezkumu předchozích rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti (§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu), jde o návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný.

Proto soudce zpravodaj - aniž by zjišťoval, zda návrh splňuje další formální kritéria zákona o Ústavním soudu a činil procesní kroky těmto zjištěním odpovídající - podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu