IV.ÚS 448/08 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti MUDr. L. V., proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2008 čj. 0 Nc 5024/2008-7 spojené s návrhem na zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví (§ 16a části čtyřicáté - čl. LXIV zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů) nebo umožnění "je platit dle možností pojištěnce zdravotní pojišťovny" takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou nejprve elektronicky (bez zaručeného elektronického podpisu) dne 18. 2. 2008 a v písemné formě k poštovní přepravě dne 22. 2. 2008 domáhala se stěžovatelka zrušení shora uvedeného rozhodnutí; s ústavní stížností spojila návrh popsaný v záhlaví tohoto usnesení.

Ústavní stížnost se spojeným návrhem musily být odmítnuty z důvodů dále vyložených.

Předně je nutno uvést, že k elektronickým podáním stěžovatelky přihlížet nelze, neboť tato nebyla v rozporu s ustanovením § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a § 42 ods. 3 o. s. ř. včas doplněna předložením jejich originálů či písemných podání shodného znění.

K přezkumu proto zůstaly otevřeny ústavní stížnost a návrh podané k poštovní přepravě dne 22. 2. 2008.

Avšak předtím, než může Ústavní soud přikročit k věcnému posouzení jakéhokoliv jemu předloženého návrhu, je povinen mimo jiné zkoumat, jde-li o návrh přípustný.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75, § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V projednávané věci je zjevné, že stěžovatelkou naříkané rozhodnutí obecného soudu bylo v soustavě obecných soudů přezkoumatelné v rámci řádného odvolacího řízení; o tom byla stěžovatelka výslovně v jeho písemném vyhotovení poučena.

Pakliže stěžovatelka vzdor uvedenému napadla stěžované usnesení přímo ústavní stížností, učinila tak v rozporu s citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu (kterýmžto zákonem je Ústavní soud dle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán), pročež nezbylo, než její stížnost jako nepřípustnou odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Důvody pro zcela výjimečný postup ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal.

Bylo-li z uvedených důvodů nutno ústavní stížnost odmítnout, nelze ani projednat s ní spojený návrh, neboť neschopnost meritorní projednatelnosti ústavní stížnosti předznačuje závěr o neexistenci aktivní legitimace stěžovatelky k podání návrhu na zrušení označeného zákonného ustanovení. Tento návrh byl proto odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu uvedeného v § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť byť by i byla tato vada návrhu odstraněna, nic by to na nezbytnosti jeho odmítnutí změnit nemohlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. února 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu