IV.ÚS 3085/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem Sušilova 1609/8, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007 č. j. 22 Cdo 3296/2006-97, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2006 č. j. 19 Co 174/2005-84 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2004 č. j. 6 C 396/2002-66, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle stručné argumentace stěžovatele tím, že v jeho občanskoprávní věci došlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, a to především vedle nesprávného hodnocení důkazů nevyhověním důkaznímu návrhu na výslech dalších svědků. Na základě toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Jak se podává z obsahu rozhodnutí obecných soudů, námitky stěžovatele v kontextu jejich odůvodnění ústavněprávní konsekvence nezakládají. Myšlenkové úvahy soudů k důkazní situaci se připínající totiž prvky svévole jednak ani co do hodnocení důkazů nevykazují (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 283/06

,

II. ÚS 566/06

a další), jednak jim nelze přiřknout důvodnost ani co do nevyhovění návrhu na provedení důkazů výslechem dalších svědků (srov. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 570/03

,

III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 418/03

,

III. ÚS 177/04

,

I. ÚS 670/05

a další). Usnesení Nejvyššího soudu stran odůvodnění, proč nebylo shledáno, že by šlo o rozhodnutí (odvolacího soudu) ve věci samé po právní stránce zásadního významu, potom rozpor s ústavně zaručenými základními právy stěžovatele rovněž nezakládá; konečně tato ústavní nesouladnost ani ve vztahu k jeho rozhodovacím důvodům v žádných konkrétnostech stěžovatelem tvrzena nebyla.

Pakliže z vlastního obsahu tvrzení stěžovatele postrádajícího ústavněprávní relevanci ve spojení s judikaturou příkladmo vyjmenovanou vyplývá zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, bylo o návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu