IV.ÚS 3085/07 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 15. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem Sušilova 1609/8, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007 č. j. 22 Cdo 3296/2006-97, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2006 č. j. 19 Co 174/2005-84 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2004 č. j. 6 C 396/2002-66, takto:
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 3085/07 · Ústavní soud České republiky: Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle stručné argumentace stěžovatele tím, že v jeho občanskoprávní věci došlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, a to především vedle nesprávného hodnocení důkazů nevyhověním důkaznímu návrhu na výslech dalších svědků. Na základě toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Full text
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem Sušilova 1609/8, 796 01 Prostějov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007 č. j. 22 Cdo 3296/2006-97, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2006 č. j. 19 Co 174/2005-84 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2004 č. j. 6 C 396/2002-66, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle stručné argumentace stěžovatele tím, že v jeho občanskoprávní věci došlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, a to především vedle nesprávného hodnocení důkazů nevyhověním důkaznímu návrhu na výslech dalších svědků. Na základě toho se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Jak se podává z obsahu rozhodnutí obecných soudů, námitky stěžovatele v kontextu jejich odůvodnění ústavněprávní konsekvence nezakládají. Myšlenkové úvahy soudů k důkazní situaci se připínající totiž prvky svévole jednak ani co do hodnocení důkazů nevykazují (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 283/06
,
II. ÚS 566/06
a další), jednak jim nelze přiřknout důvodnost ani co do nevyhovění návrhu na provedení důkazů výslechem dalších svědků (srov. nálezy
sp. zn. IV. ÚS 570/03
,
III. ÚS 501/04
,
II. ÚS 418/03
,
III. ÚS 177/04
,
I. ÚS 670/05
a další). Usnesení Nejvyššího soudu stran odůvodnění, proč nebylo shledáno, že by šlo o rozhodnutí (odvolacího soudu) ve věci samé po právní stránce zásadního významu, potom rozpor s ústavně zaručenými základními právy stěžovatele rovněž nezakládá; konečně tato ústavní nesouladnost ani ve vztahu k jeho rozhodovacím důvodům v žádných konkrétnostech stěžovatelem tvrzena nebyla.
Pakliže z vlastního obsahu tvrzení stěžovatele postrádajícího ústavněprávní relevanci ve spojení s judikaturou příkladmo vyjmenovanou vyplývá zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, bylo o návrhu rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu