IV.ÚS 3239/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti R. Š., bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007,

sp. zn. I. ÚS 396/07

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2007, která nesplňovala požadavky kladené ustanovením § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatelka vyjádřila nesouhlas s usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007,

sp. zn. I. ÚS 396/07

. Tímto usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost navrhovatelky směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 13 Co 339/2006-115 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2005, č. j. 13 C 92/2002-84 podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná. Dle tvrzení navrhovatelky Ústavní soud v řízení vedeném pod

sp. zn. I. ÚS 396/07

zákonnost všech požadovaných úkonů přezkoumal neúplně a navrhovatelka proto využívá svého práva vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, k podkladu jeho zjištění a navrhnout doplnění novým přezkumem veřejných listin.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Řízení před Ústavním soudem vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež - logicky, jakož i z jeho institucionální struktury - probíhá v režimu jednoinstančním. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není proti usnesení tohoto soudu odvolání přípustné. Pod pojmem "odvolání" je nutno rozumět jakýkoliv vnitrostátní opravný prostředek. To znamená, že proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání, dovolání, rozklad, zásadně též návrh na obnovu řízení, stížnost apod. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a o rozhodnutích Ústavního soudu znovu jednat a přezkoumávat je nepřísluší ani Ústavnímu soudu samotnému. O tom, že proti usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007,

sp. zn. I. ÚS 396/07

, není odvolání přípustné, byla navrhovatelka v písemném vyhotovení usnesení poučena.

Jestliže navrhovatelka tuto okolnost pomíjí a svým podáním se domáhá doplnění a nového přezkumu předchozího rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti (§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu), jde o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny a proto soudkyni zpravodajce, aniž by navrhovatelku vyzývala k odstranění vad podání, nezbylo, než podaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2008

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka