Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
I.ÚS 643/2000 ECLI:CZ:US:2000:1.US.643.2000 AI generated

I.ÚS 643/2000 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 643/2000
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000, Stěžovatel se v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2000, domáhal zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000,

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 643/2000 · Ústavní soud České republiky: , a vydání nálezu, který by zcela vyhověl jeho ústavní stížnosti ze dne 12. 7. 2000, odmítnuté napadeným usnesením. Podle názoru stěžovatele byla tímto rozhodnutím porušena jeho základní práva, zaručená ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR, zejména čl. 36, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení spatřoval stěžovatel především v tom, že Ústavní soud napadeným usnesením jeho ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým, kdo k jeho podání není oprávněn, ačkoliv podle stěžovatele tento důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti není dán.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

I. ÚS 643/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000,

sp. zn. I. ÚS 419/2000

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2000, domáhal zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000,

sp. zn. I. ÚS 419/2000

, a vydání nálezu, který by zcela vyhověl jeho ústavní stížnosti ze dne 12. 7. 2000, odmítnuté napadeným usnesením. Podle názoru stěžovatele byla tímto rozhodnutím porušena jeho základní práva, zaručená ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR, zejména čl. 36, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení spatřoval stěžovatel především v tom, že Ústavní soud napadeným usnesením jeho ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým, kdo k jeho podání není oprávněn, ačkoliv podle stěžovatele tento důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti není dán.

V daném případě Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Stěžovatel byl v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2000,

sp. zn. I. ÚS 419/2000

, které napadl ústavní stížností, řádně poučen, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Z uvedených důvodů proto Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl, neboť se jednalo o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. listopadu 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu