I.ÚS 613/2000 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 613/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, č. j. 26 Co 449, 452/99-229, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve svém návrhu namítal porušení svých základních lidských práv postupem obecných soudů ve věci náhrady škody na své zemědělské usedlosti.

Vzhledem k okolnosti, že podání stěžovatele neodpovídalo příslušným ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 27. 11. 2000 k odstranění vad podání. Současně jej poučil, že pokud ve lhůtě do 20 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jeho návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnut.

Výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena dne 4. 12. 2000. Stěžovatel ve lhůtě - podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2000 - odstranil pouze nedostatek, vztahující se k doložení doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Požadovanou plnou moc pro zastupování advokátem stěžovatel nepředložil s odůvodněním, že nenalezl advokáta odpovídajících kvalit, přičemž sdělil, že nemá důvěru v právní zastoupení určené ze strany České advokátní komory. Současně stěžovatel požádal Ústavní soud, aby mu buď sám stanovil právního zástupce nebo od požadavku právního zastoupení ustoupil. Ústavní soud reagoval na uvedené doplněné podání stěžovatele přípisem ze dne 17. 1. 2001 tak, že ve smyslu platné právní úpravy (ustanovení § 29 a násl. zákona o Ústavním soudu), jakož i ustálené judikatury a praxe Ústavního soudu, je nutné na požadavku právního zastoupení trvat. Zároveň stěžovateli Ústavní soud objasnil, že možností stanovit stěžovateli advokáta Ústavní soud nedisponuje, že vyjádření soudu je v uvedené věci konečné a vyzval stěžovatele, aby nedostatek svého podání odstranil ve lhůtě do 10 dnů od doručení této výzvy, jinak že bude jeho návrh odmítnut. Stěžovatel převzal vyjádření Ústavního soudu dne 23. 1. 2001. Nedostatek svého podání stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil, sdělil, že trvá na projednání své stížnosti bez právního zastoupení a navrhl v této souvislosti Ústavnímu soudu, aby zrušil povinnost právního zastoupení vyplývající z ust. § 29 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k okolnosti, že podání stěžovatele neodpovídalo zákonem stanoveným požadavkům na ústavní stížnost, nezabýval se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení citované části právního předpisu.

Lhůta k odstranění vad marně uplynula dne 2. 2. 2001.

V návaznosti na skutečnost, že stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě soudem určené, tj. do 2. 2. 2001, přičemž vzal na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad, rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. února 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu