IV.ÚS 566/99 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl o ústavní stížnosti PhDr. V. D., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 223/99-82, ze dne 16. 7. 1999, Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením, jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, bylo jako opožděně podané odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 1997, čj. 13 C 211/96-45, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, je však, jak plyne z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů, přípustné dovolání. Za tohoto stavu pak, kdy ústavní stížností je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatelem nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a proto musela být jeho ústavní stížnosti jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 566/99 · Ústavní soud České republiky: V. D., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 223/99-82, ze dne 16. 7. 1999, Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením, jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, bylo jako opožděně podané odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 1997, čj. 13 C 211/96-45, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, je však, jak plyne z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů, přípustné dovolání. Za tohoto stavu pak, kdy ústavní stížností je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatelem nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a proto musela být jeho ústavní stížnosti jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Full text
IV. ÚS 566/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti PhDr. V. D., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 223/99-82, ze dne 16. 7. 1999,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením, jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, bylo jako opožděně podané odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 1997, čj. 13 C 211/96-45, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, je však, jak plyne z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů, přípustné dovolání. Za tohoto stavu pak, kdy ústavní stížností je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatelem nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a proto musela být jeho ústavní stížnosti jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 1999
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj