IV.ÚS 469/99 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupené JUDr. L. G., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 19 Co 756/97, Dne 23. 9. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 19 Co 756/97, kterým byl v napadené části ve věci samé změněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 11. 1995. č.j. 4 C 92/92-56 (jímž bylo vyhověno návrhu stěžovatelky, aby odpůrci byla ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání specifikovaných nemovitostí v k. ú. V.) tak, že se návrh stěžovatelky zamítá.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 469/99 · Ústavní soud České republiky: V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka mj. uvedla, že ústavní stížnost podává za situace, kdy proti napadenému rozhodnutí podala dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Stěžovatelka takto postupovala z opatrnosti, ve snaze zabránit zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti pro případ, že by dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Full text
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupené JUDr. L. G., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 19 Co 756/97,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 23. 9. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 1999, sp. zn. 19 Co 756/97, kterým byl v napadené části ve věci samé změněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 11. 1995. č.j. 4 C 92/92-56 (jímž bylo vyhověno návrhu stěžovatelky, aby odpůrci byla ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání specifikovaných nemovitostí v k. ú. V.) tak, že se návrh stěžovatelky zamítá.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka mj. uvedla, že ústavní stížnost podává za situace, kdy proti napadenému rozhodnutí podala dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Stěžovatelka takto postupovala z opatrnosti, ve snaze zabránit zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti pro případ, že by dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Ústavní soud konstatuje, že v daném případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.
Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelky, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj