Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 450/99 ECLI:CZ:US:1999:4.US.450.99 AI generated

IV.ÚS 450/99 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 450/99
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 18. října 1999 ve věci ústavní stížnosti O. J., zastoupeného JUDr. A. H., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, čj. 33 Cdo 2290/98-51, Z obsahu spisu 6 C 20/97 Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu Praze ze dne 4. 6. 1998, čj. 29 Co 128/98-36, bylo napadeným usnesením odmítnuto pro nepřípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1, § 239 odst. 2, § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že stěžovatel nepodal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., jak by jinak byl povinen učinit nejpozději před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Za tohoto stavu věci má Ústavní soud za to, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. I když stěžovatel ve své ústavní stížnosti výslovně nenavrhuje zrušení citovaného rozsudku krajského soudu, dodává Ústavní soud jen pro úplnost, že toto rozhodnutí bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 17. 7. 1998, ústavní stížnost byla však podána teprve dne 13. 9. 1999, tedy již po uplynutí zákonné 60 denní lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 450/99 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud rozhodl dne 18. října 1999 ve věci ústavní stížnosti O. J., zastoupeného JUDr. A. H., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, čj. 33 Cdo 2290/98-51, Z obsahu spisu 6 C 20/97 Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu Praze ze dne 4. 6. 1998, čj. 29 Co 128/98-36, bylo napadeným usnesením odmítnuto pro nepřípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1, § 239 odst. 2, § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že stěžovatel nepodal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., jak by jinak byl povinen učinit nejpozději před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Za tohoto stavu věci má Ústavní soud za to, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. I když stěžovatel ve své ústavní stížnosti výslovně nenavrhuje zrušení citovaného rozsudku krajského soudu, dodává Ústavní soud jen pro úplnost, že toto rozhodnutí bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 17. 7. 1998, ústavní stížnost byla však podána teprve dne 13. 9. 1999, tedy již po uplynutí zákonné 60 denní lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

IV. ÚS 450/99

Ústavní soud rozhodl dne 18. října 1999 ve věci ústavní stížnosti O. J., zastoupeného JUDr. A. H., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, čj. 33 Cdo 2290/98-51,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Z obsahu spisu 6 C 20/97 Okresního soudu v Mladé Boleslavi Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu Praze ze dne 4. 6. 1998, čj. 29 Co 128/98-36, bylo napadeným usnesením odmítnuto pro nepřípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1, § 239 odst. 2, § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že stěžovatel nepodal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., jak by jinak byl povinen učinit nejpozději před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Za tohoto stavu věci má Ústavní soud za to, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. I když stěžovatel ve své ústavní stížnosti výslovně nenavrhuje zrušení citovaného rozsudku krajského soudu, dodává Ústavní soud jen pro úplnost, že toto rozhodnutí bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 17. 7. 1998, ústavní stížnost byla však podána teprve dne 13. 9. 1999, tedy již po uplynutí zákonné 60 denní lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst. 2 citovaného zákona.

Ze všech uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení 43 odst. 1 písm. e), resp. b), citovaného zákona odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. října 1999

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj