IV.ÚS 225/99 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 26. října 2000 ve věci ústavní stížnosti 1) F. B., 2) J. B., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999, čj. 16 Co 27/99-199, Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatelů ze dne 25. 5. 1999, čj. 23 Cdo 1151/99-210, podané dovolání nebylo přípustné také z toho důvodu, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. tak účastník apriori vyloučil), je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-li tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť dovolání stěžovatelů ze dne 9. 4. 1999, stejně jako jejich ústavní stížnost, jsou v podstatě obsahově shodné, a v závěrečném odstavci ve znění: "Jsme proto přesvědčeni, že naše právní stanovisko spočívající v závěru, že dům jako celek měl být zařazen do III. cenové třídy, a tudíž nedošlo ke stanovení nižší kupní ceny, než byla cena vypočtená podle tehdy platných cenových předpisů, je správné. " shodné dokonce doslovně.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 225/99 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2000 ve věci ústavní stížnosti 1) F. B., 2) J. B., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999, čj. 16 Co 27/99-199, Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatelů ze dne 25. 5. 1999, čj. 23 Cdo 1151/99-210, podané dovolání nebylo přípustné také z toho důvodu, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. tak účastník apriori vyloučil), je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-li tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť dovolání stěžovatelů ze dne 9. 4. 1999, stejně jako jejich ústavní stížnost, jsou v podstatě obsahově shodné, a v závěrečném odstavci ve znění: "Jsme proto přesvědčeni, že naše právní stanovisko spočívající v závěru, že dům jako celek měl být zařazen do III. cenové třídy, a tudíž nedošlo ke stanovení nižší kupní ceny, než byla cena vypočtená podle tehdy platných cenových předpisů, je správné. " shodné dokonce doslovně.
Full text
IV. ÚS 225/99
Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2000 ve věci ústavní stížnosti 1) F. B., 2) J. B., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999, čj. 16 Co 27/99-199,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak konstatuje Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení o odmítnutí dovolání stěžovatelů ze dne 25. 5. 1999, čj. 23 Cdo 1151/99-210, podané dovolání nebylo přípustné také z toho důvodu, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, aniž by proti svému potvrzujícímu rozsudku připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by připuštění dovolání bylo navrženo před vyhlášením tohoto jeho rozsudku. Nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem ani vznesen (a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. tak účastník apriori vyloučil), je pro úvahu o vyčerpání posledního (procesního) prostředku rozhodující vlastní obsah ústavní stížnosti. Tvoří-li tento obsah kritika rozhodnutím řešené právní otázky, jejíž přezkum mohl být založen postupem podle § 239 odst. 2 o. s. ř., je nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť dovolání stěžovatelů ze dne 9. 4. 1999, stejně jako jejich ústavní stížnost, jsou v podstatě obsahově shodné, a v závěrečném odstavci ve znění: "Jsme proto přesvědčeni, že naše právní stanovisko spočívající v závěru, že dům jako celek měl být zařazen do III. cenové třídy, a tudíž nedošlo ke stanovení nižší kupní ceny, než byla cena vypočtená podle tehdy platných cenových předpisů, je správné. " shodné dokonce doslovně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj