III.ÚS 644/99 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 644/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky R. S., s. r. o., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 1999, č. j. 29 Ca 294/98-12, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se ústavní stížností, podanou dne 23. prosince 1999, domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 1999, č. j. 29 Ca 294/98-12. Uvedla, že podle jejího přesvědčení soud, který zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně, porušil práva zaručená v čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a také čl. 4 Ústavy ČR.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení č. j. 29 Ca 294/98-12 bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně dne 1. října 1999 zastavil řízení o žalobě, ve které se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně - označený úřad nevyhověl její žádosti o prominutí daňového penále, předepsaného platebním výměrem č. 980001967 za období od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1994. V odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí pak soud objasnil důvody, pro které řízení zastavil, a je třeba uvést, že nepochybil při aplikaci ustanovení § 248 odst. 2 písm. i) občanského soudního řádu a při hodnocení povahy předmětného správního rozhodnutí o neprominutí úhrady daňového penále.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2000