III.ÚS 634/99 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. S. D., zastoupeného JUDr. PhDr. A. N., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999, sp. zn. 30 Ca 53/97, mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 634/99 · Ústavní soud České republiky: Formálně vadnou ústavní stížností (§ 31 odst. 1, § 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999 (30 Ca 53/97-17) a tvrdil, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, neboť neposkytl ochranu "jeho právu na přiznání vlastnictví k nemovitostem, případně jeho právu na náhradu za nevydané nemovitosti"; stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Full text
III. ÚS 634/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. S. D., zastoupeného JUDr. PhDr. A. N., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999, sp. zn. 30 Ca 53/97, mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadnou ústavní stížností (§ 31 odst. 1, § 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 1999 (30 Ca 53/97-17) a tvrdil, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, neboť neposkytl ochranu "jeho právu na přiznání vlastnictví k nemovitostem, případně jeho právu na náhradu za nevydané nemovitosti"; stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Formální vady ústavní stížnosti spočívaly jednak v tom, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje
(§ 72 odst. 4 zákona), jednak v tom, že vykázaná plná moc zástupkyně stěžovatele obsahovala nepřípustné substituční oprávnění (§ 31 odst. 1 zákona); obě tyto vady, s upozorněním na důsledky plynoucí z neodstranění vad podání, byly vytknuty přípisem Ústavního soudu ze dne 6. září 2000 a byla určena lhůta k jejich odstranění.
Podáním ze dne 22. září 2000 předložila zástupkyně stěžovatele kopii rozsudku obecného soudu, nicméně výtku stran vad v plné moci ponechala bez povšimnutí; za této situace byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako podání postižené vadami, které v určené lhůtě přes výzvu Ústavního soudu [§ 41 písm. b) zákona] nebyly odstraněny a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 20. prosince 2000