III.ÚS 456/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Mgr. O. P., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti vyhlášce obce Průhonice č. 1/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru Průhonice - Čestlice - Zdiměřice, ze dne 3. 8. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 15. 9. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 16. 9. 1999. Návrh směřoval proti vyhlášce obce a byl výslovně označen jako ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Uvedené ustanovení Ústavy ČR definuje rozhodovací pravomoc Ústavního soudu, pokud jde o pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Toto ustanovení, procesně upravené v ustanoveních § 72 až 84 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), umožňuje ochranu práv jednotlivce proti zásahům formou tzv. individuálního právního (správního) aktu, tedy v případě, kdy je rozhodováno o právech a povinnostech konkrétního a individuálními znaky určeného okruhu osob.

Naproti tomu v čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR je definováno rušení tzv. jiných právních předpisů (nikoliv zákonů) nebo jejich ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, a takové rozhodování je procesně upraveno v ust. § 64 až 71 zákona, o Ústavním soudu. V daném řízení je poskytována ochrana proti normativním právním aktům, které jsou adresovány blíže nekonkretizovanému okruhu osob. Mezi takové právní akty patří právě vyhlášky obcí.

K povaze územního plánu se Ústavní soud vyslovil v nálezu Pl. ÚS čj. 17/95, publikovaném pod č. 67, sv. 4 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR. Uvedl, že územní plán je opatření směřující do budoucna a je výrazem snahy o slaďování zájmů veřejných se zájmy partikulárními, a že do této sféry činnosti nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Dále pak Ústavní soud uvedl, že ta část, kterou se vyhlašuje závazná část územního plánu, je normativním aktem pouze v té části, která obsahuje vymezení veřejně prospěšných staveb. To, že se v předmětné věci jednalo o územní plán velkého územního celku, není pro posouzení věci rozhodné. Je tedy zřejmé, že navrhovatel, ač ústavní stížnost výslovně podřídil ust. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, fakticky brojí proti porušení práv a svobod normativním aktem. V ust. § 64 zákona o Ústavním soudu je však přesně vymezen okruh subjektů, které jsou oprávněny podávat návrh na zrušení jiného právního předpisu, tedy i vyhlášky obce.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel neodpovídá ani jednomu z uvedených subjektů, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, aniž by se dále zabýval tvrzením obsaženým v návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 1999