III.ÚS 390/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatele T. K., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 9. 8. 1999 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojil proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.

Ústavní soud se nejprve zabýval formálními předpoklady projednávání návrhu. Podle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku, sp.zn. 8 C 1128/95, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96, který je nepochybně oním posledním prostředkem, který zákon navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl navrhovateli prostřednictvím jeho právního zástupce JUDr. M. M. doručen dne 3. června 1999. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán poště k přepravě dne 9. srpna 1999, tedy po lhůtě zákonem stanovené.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písmeno b) citovaného zákona, jako návrh, který je podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 1999