III.ÚS 343/99 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 343/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. a P. Z., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

12. ledna 1999, sp. zn. 23 Co 203/98, a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. února 1998, sp. zn. 10 C 921/97, mimo ústní jednání dne 16. 2. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností, předloženou Ústavnímu soudu osobně dne

13. července 1999, napadli stěžovatelé rozhodnutí obecných soudů, totiž rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. února 1998 (10 C 921/97) a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 1999 (23 Co 203/98), a tvrdili, že těmito rozhodnutími obecné soudy porušily jejich ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a též z téhož článku odst. 5 s tím, že značnými průtahy před těmito soudy bylo porušeno též jejich právo na soudní ochranu (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Formální vady byly stěžovatelům vytknuty výzvou Ústavního soudu ze dne

29. 9. 1999, načež v Ústavním soudem prodloužené lhůtě podáním ze dne 26. 11. 1999 vývody stěžovatelů doplnil jimi zvolený advokát, jako jejich zástupce pro případné řízení před Ústavním soudem a jejich jménem navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz shora) zrušil.

Ústavní stížnost je opožděná.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy jím bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředků, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona). Ze zjištění Ústavního soudu

(č. l. 15) vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jako rozsudek odvolacího soudu, nabyl právní moci dne 14. 5. 1999 a byl doručen stěžovatelce J. Z. dne

9. 2. 1999, zatímco stěžovateli P. Z. byl doručen osobním vyzvednutím na obecném soudě dne 14. 5. 1999, takže zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 12. července 1999, jako dnem posledním.

Jestliže stěžovatelé, byť formálně vadnou, ústavní stížnost podali Ústavnímu soudu dne 13. července 1999, je zřejmé, že se tak stalo po zákonem stanovené lhůtě, a proto je ústavní stížnost opožděná.

O opožděné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1

písm. b) zákona], jak je patrno ze znělky tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. února 2000