Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 25/99 ECLI:CZ:US:1999:3.US.25.99 AI generated

III.ÚS 25/99 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 25/99
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. M. S., zastoupeného Dr. J. N., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998, sp. zn. 44 To 1375/98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 1998, sp. zn. 1 Nt 379/98, mimo ústní jednání dne 26. 5. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 25/99 · Ústavní soud České republiky: Protože stěžovatel přes výzvu [§ 41 písm. b) zákona] neodstranil ve stanovené lhůtě vady svého podání, bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona].

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 25/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. M. S., zastoupeného Dr. J. N., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998, sp. zn. 44 To 1375/98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 1998, sp. zn. 1 Nt 379/98, mimo ústní jednání dne 26. 5. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadným podáním, označeným jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 1998 (sp. zn. 44 To 1375/98), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. října 1998 (sp. zn. 1 Nt 379/98), jímž byly zamítnuty žádost

o propuštění z vazby na svobodu a přijetí písemného slibu.

Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, když předložená plná moc právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem obsahovala nepřípustnou substituční doložku (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), byly právnímu zástupci stěžovatele tyto vady vytknuty a byla mu stanovena lhůta k jejich odstranění. Nato právním zástupcem stěžovatele bylo dne 1. 3. 1999 Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "odstranění formální vady" s přiloženou listinou označenou jako "plná moc k podání ústavní stížnosti a zastupování před Ústavním soudem ČR". Z takto předložené listiny je však zřejmé, že i ona opět obsahuje nepřípustnou substituční doložku pro zastupování před Ústavním soudem, a proto ani ji nelze považovat za řádnou plnou moc opravňující k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.

Protože stěžovatel přes výzvu [§ 41 písm. b) zákona] neodstranil ve stanovené lhůtě vady svého podání, bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. května 1999