III.ÚS 215/99 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 215/99

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky A. B., zastoupené JUDr. R. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 1998, č. j. 11 Co 67/98-45, Okresního soudu v Opavě ze dne 12. listopadu 1997, č. j. 7 C 24/97-30, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě ze dne 7. června 1996, č. j. OPÚ/1417/92-BL/3, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se ústavní stížností, podanou dne 29. dubna 1999, domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Podle ustanovení § 72 odst. l písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z obsahu podání a sdělení Okresního soudu v Opavě ze dne 4. října 1999 bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 1998 nabyl právní moci 7. července 1998, ústavní stížnost proti němu byla podána 29. dubna 1999, tedy nepochybně po lhůtě, stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

S ohledem na výše uvedené zjištění byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 1999