III.ÚS 147/99 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 147/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne

10. června 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Ing. P. R.,

zastoupeného JUDr. O. K., advokátem, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1998, č. j. 22 Co 630/98-15, ze dne 8. února 1999, č. j. 18 Co 81/99-191, a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. července 1998, č. j. 10 C 141/98-4, a ze dne 28. září 1998, č. j. 14 P 79/98-157, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k doručení dne 18. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení výše označených soudů. Uvedl, že vyslovením své místní nepříslušnosti ve věci náhrady škody, vzniklé při maření styku s nezletilou dcerou, jakož i v řízení o výživném pro ni, porušil, podle jeho přesvědčení, Okresní soud v Pardubicích práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a také z Úmluvy o právech dítěte. Stejně byla porušena jeho práva Krajským soudem v Hradci Králové, který usneseními ze dne 21. prosince 1998 a 8. února 1999 rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Poukázal na to, že všechna řízení spolu skutkově souvisejí, týkají se týchž účastníků a v zájmu hospodárnosti navrhl jejich spojení ke společnému řízení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1998 a 8. února 1999 nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Označený soud, jako soud odvolací, se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele s poukazem na právní ustanovení občanského soudního řádu, na §§ 84, 85 odst. 1 a 87 písm. b) - ve věci místní příslušnosti soudu v řízení o náhradu škody (rozhodnutí č. j.

22 Co 630/98-15) a na § 177 odst. 2 občanského soudního řádu v řízení ve věci péče

o nezletilou (rozhodnutí č. j. 18 Co 81/99-191).

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Pokud jde o návrh, směřující proti usnesením Okresního soudu v Pardubicích, tedy rozhodnutím soudu I. stupně, jde o návrh nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 1999