Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 118/99 ECLI:CZ:US:2000:3.US.118.99 AI generated

III.ÚS 118/99 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 118/99
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. I. S., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998, sp. zn. 7 Cmo 187/97, rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997, sp. zn. 5 Cm 21/97, mimo ústní jednání dne 31. 5. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 118/99 · Ústavní soud České republiky: § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998 (7 Cmo 187/97-29) a spolu s ním také rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997 (5 Cm 21/97-15) a navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí označených soudů, jako rozhodnutí ústavně nesouladná, svým nálezem zrušil.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 118/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. I. S., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998, sp. zn. 7 Cmo 187/97, rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997, sp. zn. 5 Cm 21/97, mimo ústní jednání dne 31. 5. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1998 (7 Cmo 187/97-29) a spolu s ním také rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26. září 1997 (5 Cm 21/97-15) a navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí označených soudů, jako rozhodnutí ústavně nesouladná, svým nálezem zrušil.

Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatel proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (viz vpředu) podal dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací oba rozsudky obecných soudů nižšího stupně rozsudkem ze dne 14. března 2000 zrušil a stěžovatelovu věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za situace, jak shora je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog zákona) a jako o takové rozhodl o ní odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. května 2000