II.ÚS 50/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci M. M., zastoupené advokátem doc. JUDr. P. Š., CSc., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 566/97, ze dne 17. 11. 1998, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se s odvoláním na porušení čl. 1, 3, 11 a 36 odst. 1, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 20 Co 566/97, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 32 C 108/95, jímž nebylo vyhověno jejímu restitučnímu nároku.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z obsahu připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 32 C 108/95, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka při jednání u krajského soudu navrhla, aby soud vyslovil přípustnost dovolání k otázce výkladu § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. (č.l. 51). Tomuto návrhu v enunciátu rozsudku nebylo vyhověno. Podáním ze dne 5. 1. 1999 stěžovatelka uplatnila dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř. s tím, že jde o rozhodnutí soudu v restituční věci, které má po právní moci zásadní význam. O dovolání dosud nebylo rozhodnuto.

Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že stěžovatelka po právní moci odvolacího rozhodnutí uplatnila mimořádný opravný prostředek - dovolání, jehož přípustnost je v daném případě dána ustanovením § 239 odst. 2 o.s.ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud. Teprve po vydání rozhodnutí dovolacího soudu budou vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Do této doby je však nutno považovat ústavní stížnost za nepřípustnou.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 19. 4. 1999 soudkyně Ústavního soudu