II.ÚS 44/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele ing. A. M., zastoupeného advokátem doc. J. U., proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, čj. 3 Tp 68/98, ze dne 16. 11. 1998, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti, podané na poště k přepravě dne 25. 1. 1999, uvedl, že se dne 15. 5. 1998 obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, v němž žádal, aby bylo přezkoumáno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 1997, sp. zn. 2 T 161/97, spolu s usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 8 To 772/97, ze dne 17. 12. 1997. Dopisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 3 Tp 68/98, byl vyrozuměn o tom, že jeho podnět se pro neodůvodněnost odkládá. Zrušení tohoto vyrozumění se navrhovatel domáhá, a to s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, neboť očekával, že akceptování podnětu ke stížnosti pro porušení zákona umožní řádné provedení dokazování a na základě dodatečně dostatečně zjištěného skutkového stavu budou vyvozeny správné právní závěry v řízení, vedeném pod sp. zn. 2 T 161/97, u Okresního soudu v Domažlicích.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že navrhovatel, ač se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, nesouhlasí v důsledku neúplného dokazování s právními závěry obecných soudů v trestním řízení, vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 161/97, ve kterém vystupoval jako poškozený.

Dle ustanovení § 72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Dle ustanovení § 72 odst. 2 cit. zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Prostředkem, který má na mysli § 72 odst. 2 cit. zákona, je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který může podat u Nejvyššího soudu ministr spravedlnosti (§ 266 tr. řádu). Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona proto není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat navrhovatel. Z hlediska trestního práva procesního je podnět ke stížnosti možno považovat pouze za informaci směřující k subjektu, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn, který však tomuto subjektu nezakládá povinnost tento podnět akceptovat. Jestliže tedy byla posledním prostředkem ochrany práv navrhovatele stížnost proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 1997, čj. 2 T 161/97-55, o které bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 8 To 772/97, doručeným navrhovateli dne 30. 1. 1998, je zcela zjevně návrh podaný na poště k přepravě dne 25. 1. 1999 návrh podaný po uplynutí 60 denní lhůty stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace pak nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 18. 3. 1999 soudce zpravodaj