II.ÚS 442/99 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 442/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. L., zastoupeného A. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 486/97, ze dne 15. 6. 1999, t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 9. 1999, domáhal jako žalobce zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, t. j. Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 1997, č. j. 12114a/110/96, a současně s tím dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Liberci ze dne 5. 6. 1996, č. j. FÚ/1986G/96/231/ZA, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že jedna z žalobcových námitek proti napadenému rozhodnutí byla shledána důvodnou a vzhledem k celistvosti výroku a ke kasační zásadě nelze ve výroku přezkumného rozsudku oddělit části, u nichž žaloba nebyla shledána důvodnou.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozsudkem bylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebot' jednak nebyla správně aplikována ustanovení právních předpisů a jednak nebyl respektován již jednou publikovaný právní názor téhož soudu přímo dotýkající se jeho osoby. Navrhuje proto, aby ústavní soud České republiky, pokud by dospěl k závěru, že je stížnost podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřípustná, tuto podle § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona neodmítl, a vydal po ; provedeném řízení ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. nález, jímž ústavní stížnosti vyhoví a zruší rozsudek Krajského soudu v ústí nad Labem s tím, že bylo porušeno právo stěžovatele, zakotvené v ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na poskytnutí řádné soudní ochrany.

Po odstranění vad podání si Ústavní soud vyžádal vyjádření a spis Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na tomto základě došel k závěru, že ústavní stížnost nesplňuje podmínky pro její projednání před Ústavním soudem, nebot' je nepřípustná.

1 1

II. ÚS 442/99

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

K porušení práva na soudní ochranu by došlo tehdy, jestliže by byla komukoliv v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popřípadě pokud by soud odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný.

Krajský soud v Ústí nad Labem považuje ve svém vyjádření ústavní stížnost za nedůvodnou, protože napadeným rozsudkem nebylo porušeno stěžovatelovo právo na poskytnutí řádné soudní ochrany zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Krajský soud v Ústí nad Labem vrátil věc Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 250j odst. 2 občanského soudního řádu. Řízení tak dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neshledal, nebot' ústavní stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako nepřípustný odmítl.

Pouč e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. listopadu 1999

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu