I.ÚS 551/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1999,

sp. zn. 9 To 788/99,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 19. 11. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 22. 11. 1999.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 9 To 788/99, jímž jednak nebyl přijat písemný slib obviněného (nyní stěžovatele) a jednak jím byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1999, sp. zn. 7 Nt 4238/99, kterým byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) odst. 2 tr. řádu.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Domnívá se, že přesto, že je v ustanovení § 77 odst. 2 tr. řádu stanovena povinnost, aby soudce vhodným způsobem vyrozuměl obhájce o konání výslechu, k tomuto v jeho případě nedošlo a tím byl porušen trestní řád i Listina základních práv a svobod. Namítá, že jeho obhájci byla odepřena možnost uvést argumenty a důkazy, které svědčí v jeho prospěch a tím zvrátit rozhodnutí soudu. Požadoval, aby při rozhodování o vazbě byl přítomen jeho obhájce a přesto soudkyně rozhodla bez jeho přítomnosti, protože nebral telefon v kanceláři.

Při posuzování návrhu ústavní stížnosti soudce zpravodaj vycházel z toho, že je třeba nejprve zjistit, zda jsou splněny zákonné podmínky pro podání takového návrhu a zda jde o reálný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Z citovaného usnesení Krajského soudu v Brně ohledně namítané neúčasti obhájce při rozhodování o vazbě se podává, že podle ustanovení § 77 odst. 2 tr. řádu soudce o době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho účast zadržená osoba požádala. V daném případě, kdy měl být vyrozuměn obhájce telefonicky do kanceláře, kde nebyl zastižen, pak soud nemá povinnost posunovat řízení o vazbě a přizpůsobovat se času obhájce.

Podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu o důvodech nutné obhajoby musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, pokud je ve vazbě; tedy existence v zákoně stanovené nutné obhajoby vzniká až po vzetí obviněného do vazby, nikoliv již při rozhodování o zadržené osobě.

Z uvedeného vyplývá, že soud neporušil svou právní povinnost zajistit nutnou obhajobu, protože to trestní řád nevyžadoval, tím méně zasáhl do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Předložený návrh ústavní stížnosti se proto jeví jako nepřípustný a jako takový jej byl nucen soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu