I.ÚS 276/99 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. U., zastoupeného advokátem JUDr. Z. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, sp.zn. 4 T 17/97, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 2 To 86/98, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, sp.zn. 4 T 17/97, byl stěžovatel - společně s obžalovanými J. H., L. K. a K. S. - uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 a 3 tr. zák. Za spáchání těchto trestných činů byl stěžovateli uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, sp.zn. 2 To 86/98, byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 tr.ř. částečně zrušen ve výroku o trestu uloženému obžalovaným J. H. J. U. (stěžovatel). Vrchní soud podle ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl znovu tak, že stěžovatel (stejně jako J. H.) se za trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 a 3 tr. zák., ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně se u stěžovatele (a u obžalovaného J. H.) zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. října 1997, sp. zn. 3 T 77/96, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byla s odkazem na ustanovení § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obžalovaných L. K. a K. S.

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 3. 6. 1999 (doplněnou dne 26. 8. 1999) domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků, neboť má za to, že postupem obecných soudů - především v důsledku nekomplexnosti a nelogičnosti dokazování a zřejmé neobjektivnosti ve způsobu hodnocení důkazů - bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 39 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu spisu Ústavního soudu,

sp. zn. III. ÚS 258/99

, bylo zjištěno, že ve věci ústavní stížnosti spoluodsouzeného L. K., zastoupeného advokátem JUDr. J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 86/98, ze dne 8. 4. 1999, ve spojení s rozsudkem s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 17/97, ze dne 3. 6. 1999, bylo řízení skončeno vydáním nálezu ze dne 21. 10. 1999,

sp. zn. III. ÚS 258/99

, kterým byly oba uvedené rozsudky obecných soudů zrušeny.

Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl (§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 1999

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj