Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 151/99 ECLI:CZ:US:2000:1.US.151.99 AI generated

I.ÚS 151/99 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 151/99
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. H. Q., zast. JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, č. j. 38 Ca 187/97-41, takto: Stěžovatel ve své ústavní stížnosti podané dne 22. 3. 1999 napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 187/97, ze dne 27. 10. 1998. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o zákazu pobytu stěžovatele na území ČR.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 151/99 · Ústavní soud České republiky: Protože k ústavní stížnosti byla přiložena pouze ověřená fotokopie plné moci ze dne 15. 11. 1996 a Ústavnímu soudu vznikly oprávněné pochybnosti o jejím obsahu, jakož i o osobě stěžovatele, upozornil přípisem ze dne 5. 4. 2000 právního zástupce stěžovatele, aby plná moc pro zastupování před Ústavním soudem byla dána do souladu s ustanovením § 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 20 dnů. Dne 17. 4. 2000 obdržel Ústavní soud žádost právního zástupce stěžovatele o prodloužení této lhůty do 30.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

I. ÚS 151/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. H. Q., zast. JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, č. j. 38 Ca 187/97-41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti podané dne 22. 3. 1999 napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 187/97, ze dne 27. 10. 1998. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o zákazu pobytu stěžovatele na území ČR.

Protože k ústavní stížnosti byla přiložena pouze ověřená fotokopie plné moci ze dne 15. 11. 1996 a Ústavnímu soudu vznikly oprávněné pochybnosti o jejím obsahu, jakož i o osobě stěžovatele, upozornil přípisem ze dne 5. 4. 2000 právního zástupce stěžovatele, aby plná moc pro zastupování před Ústavním soudem byla dána do souladu s ustanovením § 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 20 dnů. Dne 17. 4. 2000 obdržel Ústavní soud žádost právního zástupce stěžovatele o prodloužení této lhůty do 30. června 2000 z důvodu několikaměsíční dovolené stěžovatele ve Vietnamu s tím, že současné místo jeho pobytu mu není známo. Ústavní soud žádosti vyhověl a vyčkal do konce prodloužené lhůty. Protože však ani v prodloužené lhůtě, ani do dnešního dne vady plné moci odstraněny nebyly, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu