Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 423/98 ECLI:CZ:US:1998:4.US.423.98 AI generated

IV.ÚS 423/98 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 423/98
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.O. a J.O., zastoupených JUDr. M.H., proti rozhodnutí ZKI ze dne 6. 8. 1998, č. j. 34050-702/98, a proti rozhodnutí K.ú. ze dne 29. 4. 1998, č. j. OR 079-44/98, takto: Ústavnímu soudu byla dne 2. 10. 1998 ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 423/98 · Ústavní soud České republiky: a J.O., zastoupených JUDr. M.H., proti rozhodnutí ZKI ze dne 6. 8. 1998, č. j. 34050-702/98, a proti rozhodnutí K.ú. ze dne 29. 4. 1998, č. j. OR 079-44/98, takto: Ústavnímu soudu byla dne 2. 10. 1998 ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.O. a J.O., zastoupených JUDr. M.H., proti rozhodnutí ZKI ze dne 6. 8. 1998, č. j. 34050-702/98, a proti rozhodnutí K.ú. ze dne 29. 4. 1998, č. j. OR 079-44/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 2. 10. 1998 ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.

Navrhovatelé ve svém podání požadují zrušit výše zmíněné rozhodnutí Katastrálního úřadu potvrzené uvedeným rozhodnutím ZKI, kterým nebylo vyhověno jejich návrhu na výmaz zástavního práva pro pohledávku zástavního věřitele. Dovolávají se přitom akcesorické povahy zástavního práva k vlastní pohledávce, která by měla dle ustanovení § 151g občanského zákoníku (část IV. odst. 2 ústavní stížnosti) zaniknout spolu se zánikem pohledávky. Dále odkazují na ustanovení § 39, § 40 a § 49a občanského zákoníku a poukazují na absolutní neplatnost údajných zástavních smluv, když tvrdí, že za daných okolností zástavní právo nikdy právně ani fakticky nemohlo vzniknout (část III. odst. 9 ústavní stížnosti).

Navrhovatelé uvádějí, že chybným posouzením uvedených příslušných ustanovení občanského zákoníku bylo narušeno jejich vlastnické právo zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem podání, dospěl k jednoznačnému závěru, že ústavní stížnost je za daného stavu věcí zjevně nepřípustným prostředkem ochrany práva, navrhovatelé nevyčerpali veškeré prostředky ochrany jejich práva, tak jak plyne z ustanovení § 75 odst. 1 zákona, neboť neplatnosti zástavních smluv se mohou dovolávat u obecných soudů žalobou na určení. Na tuto možnost byli také upozorněni ZKI v odůvodnění jeho rozhodnutí.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písmeno e) a § 75 odst. 1 zákona pro nepřípustnost odmítl, když neshledal, že by v dané věci byly dány okolnosti odůvodňující neodmítnutí přijetí stížnosti uvedené v ustanovení § 75 odst. 2 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 29.10.???

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj