Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 460/98 ECLI:CZ:US:1998:3.US.460.98 AI generated

III.ÚS 460/98 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 460/98
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele J.K.,, na zrušení § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 154/1997 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do zaměstnání, a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení, takto:

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 460/98 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatel podal dne 2. 11. 1998 návrh, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Návrh směřoval proti § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlností ČR č. 154/1997 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do zaměstnání, a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení, který je podle navrhovatele v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 460/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele J.K.,, na zrušení § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 154/1997 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do zaměstnání, a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 2. 11. 1998 návrh, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Návrh směřoval proti § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlností ČR č. 154/1997 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do zaměstnání, a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení, který je podle navrhovatele v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumal zákonné předpoklady projednávání ústavní stížnosti a konstatoval, že podle ust. § 64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo

III. ÚS 460/98

jeho jednotlivých ustanovení, podle čl. 87 odst. 1 písmeno b) Ústavy, jsou oprávněni podat vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

V daném případě navrhovatel není žádným z uvedených subjektů, ani nepodal ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jejíž součástí by byl návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho části. Podal pouze samotný návrh na zrušení části uvedené vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR.

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout, když s ohledem na uvedené se již nezabýval dalšími, a to především formálními, nedostatky návrhu.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu