II.ÚS 463/98 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 463/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L.P., zastoupeného advokátkou JUDr. K.S., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 1. 9. 1998, čj. FŘ 2/300/98-60/2,takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 41 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí M.ú., ze dne 10. 5. 1998, čj. 1500/98/SPO, o tom, že stěžovatel není účastníkem správního řízení o přiznání jednorázové náhrady dle vládního nařízení č. 165/1997 Sb. Na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že nárok na přiznání jednorázové náhrady uplatnil řádně a včas jeho otec, který však dne 29. 1. 1998 zemřel, s tím, že on jako jeho syn

I

II. ÚS 463/98

má právo na výplatu náhrady, o kterou již bylo požádáno, a to s tím důsledkem, že nejde o situaci, upravenou v § 3 cit. v1. nař., dle něhož právo žádat o vyplacení nepřechází na dědice, a to právě proto, že toto právo žádat bylo již vykonáno. Dále konstatoval, že jako dědic dle čl. 11 Listiny vstoupil do vztahu ve správním řízení v důsledku univerzálního přechodu práv. Konečně uvedl, že v dané věci se nejedná o vztahy občanskoprávní, a proto nelze použít § 579 odst. 2 OZ, ale veřejnoprávní, v důsledku čehož je pro výplatu peněz z titulu vl. nař. č. 165/1997 Sb., nepřípustná analogie s bolestným, ztížením společenského uplatnění dle OZ ani s plněním vázaným jen na osobu věřitele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s napadeným rozhodnutím O.Ú. ze dne 1. 9. 1998, čj. FR 2/300/98-60/2, z něhož zjistil, že stěžovateli nebylo přiznáno postavení účastníka ve správním řízení s odůvodněním, že v případě přiznání jednorázové náhrady dle vl. nař. č. 165/1997 Sb., jde o náhradu vázanou jen na osoby, které byly postihovány perzekucemi blíže definovanými v § 1 odst. 1 uvedeného v1. nařízení a která jako taková dle výslovného znění § 3 cit. v1. nař. nepřechází na dědice rehabilitovaných osob. Jak vyplývá z předeslaného, jde v daném případě o rozhodnutí, které pouze navenek vykazuje znaky rozhodnutí procesní povahy, neboť jsou s ním spojeny hmotněprávní účinky v podobě nepřiznání jednorázové náhrady. Protože Ústavní soud již ve svém nálezu pod IV. ÚS 366/96 konstatoval splnění podmínek pro právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy ve smyslu § 244 a násl. o.s.ř. u takových procesních rozhodnutí, které jsou způsobilé zasáhnout do hmotněprávní sféry fyzické nebo právnické osoby, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný, a to ve

II. ÚS 463/98

smyslu § 75 zák. č. 182/1993 Sb., neboť stěžovatel v dané věci nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práv.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 2. 2. 1999 soudce zpravodaj