I.ÚS 57/98 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem, Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 4. 2. 1998 označeným jako ústavní stížnost:
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 57/98 · Ústavní soud České republiky: Po posouzení ústavní stížnosti, vyjádření účastníka řízení a prostudování příslušného správního spisu dospěl soudce zpravodaj k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a shledal ústavní stížnost jako nepřípustnou. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítl.
Full text
I. ÚS 57/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem,
t a k t o
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í.
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 4. 2. 1998 označeným jako ústavní stížnost:
Podáním ze dne 4. 9. 1992 uplatnil stěžovatel nárok na vydání nemovitostí u Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu Pardubice. V textu uvedl: "Uplatňuji jako oprávněná osoba nárok na vydání. nemovitostí stodoly a chléva, uvedených v přiloženém výpisu z pozemkové knihy". Pozemkový úřad tomuto podání rozuměl tak, že stěžovatel požaduje vydání stodoly a chléva, zatímco stěžovatel požaduje i další nemovitosti, které byly uvedeny v
I. ÚS 57/98
přiloženém výpisu z pozemkové knihy. Výměna dopisů mezi právním zástupcem stěžovatele a pozemkovým úřadem v této věci ani do konce roku 1997 nepřinesla řešení. Podle stanoviska ústavního soudu správní orgán při vzniklé nejasnosti, zda mezi slova "vydání" a slova "stodoly a chléva" patří čárka či nikoliv a jak je tedy podání stěžovatele chápat ve skutečnosti, byl povinen si vyžádat vyjasnění či doplnění uplatněného nároku. Pro posouzení celého případu je však i toto pochybení bez podstatného významu.
Správní řízení o restitučními nároku na vydání nemovitosti nebylo vůbec zahájeno. Podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uplatní oprávněná osoba restituční nárok u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do šedesáti dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podléhá schválení pozemkového úřadu formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení, přičemž řízení je zahájeno dnem doručení dohody. Nedojde-li k uzavření dohody o vydání nemovitosti, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad; řízení je zahájeno uplynutím lhůty šedesáti dnů od podání výzvy k uzavření dohody o vydání nemovitosti nebo oznámením některého účastníka, že k dohodě nedojde. Na tom nic nemění ani skutečnost, že do účinnosti novely zákona č. 229/1991 Sb., provedené zákonem č. 183/1993 Sb. (1. červenec 1993), nebyl okamžik zahájení správního řízení výslovně upraven, nebot praxe se již tehdy adekvátně přiklonila k názoru, který byl posléze obsažen v citované novelizaci platné dodnes. Stěžovateli tedy mohlo a mělo být zřejmé - přinejmenším od 1. 7. 1993 - kdy se zahajuje správní řízení o restitučním nároku.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel uplatnil svůj nárok u pozemkového úřadu, jak je výše uvedeno. Nepředložil však ke schválení dohodu o vydání nemovitostí ani neinformoval pozemkový úřad, že nedošlo k uzavření dohody o vydání nemovitosti, eventuelně že k dohodě nedojde. Správní řízení tedy
I. ÚS 57/98
nemohlo být - vinou stěžovatele - řádně zahájeno. Správní úřad ještě dne 2. 2. 1998 vyzval právního zástupce stěžovatele, aby dohoda o vydání nemovitostí byla předložena, případně sděleny důvody, proč k jejímu podepsání nedošlo.
Po posouzení ústavní stížnosti, vyjádření účastníka řízení a prostudování příslušného správního spisu dospěl soudce zpravodaj k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a shledal ústavní stížnost jako nepřípustnou. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu