IV.ÚS 71/97 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl dne 23. dubna 1997 ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 1995, č. j. 6 Cdo 77/95-51 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 1996, č, j. 3 Cdon 979/96-56,
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 71/97 · Ústavní soud České republiky: nepřípustnost podle § 243b odst. 4 věty první o.s.ř. a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože závěry, které vedly Nejvyšší soud k odmítnutí stěžovatelova odvolání, považuje i Ústavní soud za zcela správné a odpovídající skutečnému stavu věci, je nutno považovat za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně stěžovatelova práva rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 1995, č. j. 13 Co 861/94-44, který nabyl právní moci dne 15. 2. 1995. Také v tomto případě byla tedy ústavní stížnost podána nejen zjevně neopodstatněně, ale i opožděně.
Full text
IV. ÚS 71/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. dubna 1997 ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 1995, č. j. 6 Cdo 77/95-51 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 1996, č, j. 3 Cdon 979/96-56,
t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í .
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 9C 14/93 Okresního soudu Plzeň-město, nabylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze právní moci dne 18. 12. 1995. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána na poštu 24. 2. 1997, stalo se tak již po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů. Z obsahu spisu 16 C 88/93 Okresního soudu Plzeň-město Ústavní soud dále zjistil, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele odmítnuto pro jeho
IV. ÚS 71/97
nepřípustnost podle § 243b odst. 4 věty první o.s.ř. a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože závěry, které vedly Nejvyšší soud k odmítnutí stěžovatelova odvolání, považuje i Ústavní soud za zcela správné a odpovídající skutečnému stavu věci, je nutno považovat za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně stěžovatelova práva rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 1995, č. j. 13 Co 861/94-44, který nabyl právní moci dne 15. 2. 1995. Také v tomto případě byla tedy ústavní stížnost podána nejen zjevně neopodstatněně, ale i opožděně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. dubna 1997
Prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj