IV.ÚS 385/97 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 385/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti V.K., zastoupeného advokátkou JUDr. V.R., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 1997, čj. 31 Ca 182/96-36, 31 Ca 183/96-19, rozhodnutí Okr.ú., referátu pozemkového úřadu, ze dne 12. 8. 1996, čj. Poz.3845/98/96/203, a postupu Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V předčasně podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, Okr.ú. v Ú., referátu pozemkového úřadu, jakož i postupu Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, stěžovatel uvádí, že napadenými rozhodnutími byl zkrácen na svých Ústavou zaručených právech, zakotvených v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nezákonnost těchto rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že podle ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 22911991 Sb. jediným orgánem pravomocným rozhodnout o charakteru majetku, na který se vztahuje tento zákon, je ústřední

2 - IV. ÚS 385/97

orgán státní správy. Ministerstvo zemědělství ČR však o charakteru majetku, o němž je veden spor, rozhodnout odmítlo s odůvodněním, že v této věci bylo již soudem rozhodnuto ve věci sp. zn. 7 C 4/92 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, v níž se stěžovatel bez úspěchu domáhal vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb. Okr.ú., referát pozemkového úřadu, rozhodl na základě shora uvedeného názoru Ministerstva zemědělství ČR, obsaženého v jeho dopise ze dne 19. 7. 1996, čj. 2532/96-1000, a dále se věcí již nezabýval, stejně jako Krajský soud v Hradci Králové, podle jehož názoru rozhodnutí ústředního orgánu by v daném případě bylo již nadbytečné. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí a dále toho, aby Ministerstvu zemědělství ČR bylo uloženo posoudit charakter restituovaného majetku.

Z obsahu spisu 7 C 4/92 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 21. 5. 1992, čj. 7 C 4/92-15, byl zamítnut návrh stěžovatele, kterým se domáhal uložení povinnosti k uzavření dohody a k vydání nemovitostí, a to domu čp. 204 se stavební parcelou č. 241 a garáže na stavební parcele č. 347 k. ú. L. V důvodech tohoto rozsudku okresní soud mimo jiné konstatoval, a to vzhledem ke vznesené námitce odpůrce ZL., že vydání předmětných nemovitostí nespadá pod režim zákona č. 229/1991 Sb., a to proto, že dům čp. 204 byl zbudován jako pekárna s provozními místnostmi, obchodem a obytnou částí a tomuto účelu také sloužil. Pokud u předmětného domu byly i prostory, z nichž by bylo jinak možno usuzovat spíše na zemědělský majetek, sloužily tyto především k zajišťování provozu pekařské živnosti. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 9. 1992, čj. 7 Co 337/92-24, napadený rozsudek potvrdil s tím, že v podstatě přejímá jako správná, v něm uvedená, skutková zjištění a právní závěry. Okr.ú., referát pozemkového úřadu, v napadeném rozhodnutí s poukazem na obsah citovaného spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí uvedl, že stěžovatelově nároku na vydání předmětných nemovitostí nelze vyhovět proto, že na tyto nemovitosti se nevztahuje zákon o půdě. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozhodnutím toto rozhodnutí Okr.ú. ze shora již uvedených důvodů potvrdil.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem a závěrům nesdílí Ústavní soud názor stěžovatelův, že by napadenými rozhodnutími, případně postupem Ministerstva zemědělství ČR, bylo porušeno některé z jeho ústavně zaručených práv. Z ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve

3 - IV. ÚS 385/97

znění pozdějších předpisů, vyplývá, že příslušné ústřední orgány rozhodují o tom, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje tento zákon, pouze v pochybnostech, které však vzhledem k výsledkům řízení, vedeného u Okresního soudu v ústí nad Orlicí ve věci sp. zn. 7 C 4/92 ani podle názoru Ministerstva zemědělství již nebyly na místě. Navíc i v právní teorii se nyní spíše prosazuje názor, že v případech spadajících do režimu části II zákona o půdě, kdy je rozhodováno pozemkovým úřadem podle § 9 zákona o půdě, by tyto pochybnosti měly být řešeny přímo pozemkovým úřadem v rámci řízení podle § 9 tohoto zákona, nikoli v řízeních podle § 17 odst. 6 zákona (JUDr. I.P.: Restituce majetku podle zákona o půdě, Praha 1997, str. 126). Pozemkový úřad však dospěl k již konstatovanému závěru o nedostatku podmínek k aplikaci zákona o půdě.

Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj