IV.ÚS 371/97 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K.Š., zastoupeného advokátem Mgr. T.M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l, sp. zn. 5 T 63/96, ze dne 24. 9. 1996, Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 14 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1996, sp. zn. 5 T 63/96, který byl vydán v řízení, konaném podle ti 302 trestního řádu, a to podle tvrzení stěžovatele, v důvodu ústavní stížnosti uváděného, v rozporu se zákonem, neboť v jeho případě nebyly splněny podmínky konání řízení proti uprchlému.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 371/97 · Ústavní soud České republiky: T.M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l, sp. zn. 5 T 63/96, ze dne 24. 9. 1996, Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 14 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1996, sp. zn. 5 T 63/96, který byl vydán v řízení, konaném podle ti 302 trestního řádu, a to podle tvrzení stěžovatele, v důvodu ústavní stížnosti uváděného, v rozporu se zákonem, neboť v jeho případě nebyly splněny podmínky konání řízení proti uprchlému.
Full text
IV. ÚS 371/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K.Š., zastoupeného advokátem Mgr. T.M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l, sp. zn. 5 T 63/96, ze dne 24. 9. 1996,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 14 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1996, sp. zn. 5 T 63/96, který byl vydán v řízení, konaném podle ti 302 trestního řádu, a to podle tvrzení stěžovatele, v důvodu ústavní stížnosti uváděného, v rozporu se zákonem, neboť v jeho případě nebyly splněny podmínky konání řízení proti uprchlému.
Po podání ústavní stížnosti podala ministryně spravedlnosti dne 24. 3.1998 u Nejvyššího soudu ČR ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 shora označenému, kterou sice omezila na výrok o uložení trestu vyhoštění, Nejvyšší soud ČR však, jak Ústavní soud zjistil z rozsudku uvedeného soudu, sp. zn. 7 Tz 50/98, ze dne 21. 4. 1998, přezkoumal podle § 267 odst. 1 trestního řádu správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mil předcházelo. Shora citovaným rozsudkem pak rozhodl tak, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 9. 1996, sp. zn. 5 T 63/96, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 302 odst. 1 a § 305 trestního řádu v neprospěch stěžovatele, tento
2 IV. ÚS 371/97
rozsudek zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za tohoto stavu, kdy Nejvyšší soud ČR již ústavní stížností napadený rozsudek zrušil, ztratila ústavní stížnost stěžovatele své opodstatnění, a proto nezbylo, než ji podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 1998
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj