IV.ÚS 352/97 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 15. dubna 1998 ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4,. 1997, čj. 28 Ca 435/96-26, ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948",
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 352/97 · Ústavní soud České republiky: v Praze bylo dále zjištěno, že jak správní orgán, tj. Okr.ú. v L., okresní pozemkový úřad, tak i Městský soud v Praze, přímo neaplikovaly zákon č. 143/1947 Sb. a že městský soud přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu vydaného podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a proto zkoumal, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené v zákonech upravujících restituci zemědělského majetku, totiž v citovaném zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR č. 243/1992 Sb.
Full text
IV. ÚS 352/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 1998 ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4,. 1997, čj. 28 Ca 435/96-26, ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948",
takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Z obsahu spisu Pl. ÚS 45/97 tohoto soudu Ústavní soud zjistil, že vykonatelným nálezem tohoto soudu ze dne 25. 3. 1998 byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v části věty, vyjádřené slovy "od 25. února 1948", a to v podstatě z toho důvodu, že stanovení tzv. rozhodného období, konkrétně pak jeho počátku, se opírá o "rozumné a objektivní důvody", když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou v zásadě již nelze jít bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění. Z obsahu spisu 28 Ca 435/96 Městského soudu
- 2 - IV. ÚS 352/97
v Praze bylo dále zjištěno, že jak správní orgán, tj. Okr.ú. v L., okresní pozemkový úřad, tak i Městský soud v Praze, přímo neaplikovaly zákon č. 143/1947 Sb. a že městský soud přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu vydaného podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a proto zkoumal, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené v zákonech upravujících restituci zemědělského majetku, totiž v citovaném zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR č. 243/1992 Sb.
Vzhledem k uvedenému jeví se tedy ústavní stížnost, v podstatě vycházející z předpokladu protiústavnosti napadených předpisů, jako zjevně neopodstatněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Současně byl odmítnut i návrh na zrušení shora uvedených právních předpisů, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a písm. f) citovaného zákona.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. dubna 1998
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj