IV.ÚS 220/97 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 220/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne .15. srpna 1997 ve věci ústavní stížnosti K., zastoupené advokátem JUDr. B.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 1997, čj. 6 Co 440/ 97-81,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 1996, čj. 7 C 299/94-66, jímž žalované bylo uloženo zaplatit stěžovateli Kč 536,- s úrokem z prodlení, žaloba ohledně částky Kč 48 194,- byla zamítnuta, zatímco ohledně částky Kč 34 168,řízení bylo zastaveno, stěžovatel v podstatě uvádí, že krajský soud ve svém rozhodnutí zcela pominul odvolací důvody, týkající se započtení vzájemných pohledávek,úroků z prodlení z nezaplacené smluvní pokuty a nároků z bezdůvodného obohacení, čímž porušil stěžovatelovo ústavně zaručené právo na spravedlivé

2 - IV. ÚS 220/97

projednání věci soudem ve smyslu článku 90 Ústavy ČR a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Jak ústavní soud konstatoval již ve svých nálezech ze dne 25. 1. 1995 ve věci

sp. zn. II. ÚS 45/94

a ze dne 11. 7. 1995,

sp. zn. I. ÚS 187/94

, nepřísluší Ústavnímu soudu posuzovat celkovou zákonnost, či dokonce správnost, rozhodnutí, a to včetně jeho odůvodnění. Jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních lidských práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. Ústavní soud není tedy běžnou třetí instancí všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických nebo právnických osob, chráněných právními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení zmíněných základních lidských práv nebo svobod. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 7 C 299/94 Okresního soudu v Českých Budějovicích, že stěžovatel uzavřel se žalovanou smlouvu o dílo k provedení, v této smlouvě blíže specifikovaných, prací s výslovným konstatováním, že tato smlouva je uzavírána podle ustanovení §§ 536 až 565 obchodního zákoníku (§ 262 obchodního zákoníku). Pokud se týče stěžovatelova nároku z bezdůvodného obohacení, pamatovala smlouva na tento případ v článku V odst. 2 stanovením, že cena bude upravena o hodnotu všech víceprací, provedených nad rámec projektové dokumentace, a to za dále stanovených podmínek s tím, že podle článku X odst. 2 všechny změny a doplňky musí být provedeny písemně, oboustranně odsouhlaseny a zmocněnými zástupci smluvních stran podepsány. Tak se však, jak správně zjistily obecné soudy, v projednávané věci nestalo. Obecné soudy se také podrobně zabývaly otázkou započtení vzájemných pohledávek, i když v tomto bodě nelze upřít oprávnění stěžovatelově výtce, že ponechaly stranou jeho námitku, týkající se posouzení projevu žalované směřujícího k započtení, uvedeného v jejím dopise ze dne 22. 9. 1995. Otázka úroků z prodlení z nezaplacené smluvní pokuty je v ustanovení § 369 obchodního zákoníku řešena tak, že prodlení dlužníka se týká jakéhokoli peněžitého závazku, tedy i smluvní

- 3 - IV. ÚS 220/97

pokuty. Opačný názor obecných soudů nelze proto považovat za správný, toto nesprávné posouzení s ohledem na povahu věci a její význam neposunuje však podle názoru Ústavního soudu projednávanou věc do roviny, v níž by již bylo možno konstatovat porušení základních lidských práv a svobod.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. srpna 1997

JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj