IV.ÚS 213/97 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 213/97

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. D.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1997, č. j. 18 Co 86/97-28,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 17. 6. 1997 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí, potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 1996, č. j. 16 C 120/96-18, kterým bylo zastaveno řízení o zaplacení částky Kč 240 000,- s příslušenstvím. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v daném případě není dána pravomoc soudu České republiky proto, že strana žalovaná - společnost M.má sídlo v H. K námitce stěžovatelky uvedené v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, že příslušnost soudu v České republice je možno založit na základě ustanovení § 86 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého lze uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek, odvolací soud konstatoval, že nebylo prokázáno, že by žalovaná organizace měla v obvodu dovolaného soudu movitý majetek tvrzený žalobkyní.

Stěžovatelka namítá porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když uvádí, že soud I. stupně před vydáním rozhodnutí nedal navrhovatelce právo vyjádřit se k nepravdivým údajům odpůrce a uvést k tomu důkazy, které tvrzené skutečnosti dokládají. Soud II. stupně pak toto pochybení nenapravil a aniž by dal možnost navrhovatelce k věci se vyjádřit, rozhodl bez jednání a důvodné odvolání zamítl. Nesprávným postupem obou soudů jí tak bylo odňato právo na soudní ochranu. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem požadované náležitosti, stanovené zejména v § 30 odst. 1, § 34, § 72, § 75.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

IV. ÚS 213/97

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu. Z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka v dané věci využila možnosti podání tohoto opravného prostředku k ochraně svých práv.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj