IV.ÚS 210/97 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 210/97

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Š.D., zastoupené advokátem JUDr. K.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. 9 To 424/95, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 7. 1995, sp. zn. 2 T 62/92,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 16. 6. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím. Těmito rozsudky byla stěžovatelka uznána vinnou trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 trestního zákona, krádeže podle § 247 odst. 1 a 2 tr. zákona a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zákona a uložen jí trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Stěžovatelka v podstatě požaduje přezkoumat postup všech orgánů činných v trestním řízení, neboť nebyla podle jejího názoru věnována pozornost její obhajobě a objektivnímu hodnocení důkazů. Pochybení soudu I. stupně spatřuje rovněž ve zmatečném rozhodnutí a nekvalifikovaném až diletantském vedení trestního řízení. Stěžovatelka je přesvědčena, že byla odsouzena neprávem, a takové odsouzení považuje za významný zásah do soukromého i pracovního života, a proto navrhuje oba napadené rozsudky zrušit.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Vzhledem k příslušným ustanovením trestního řádu je třeba považovat rozhodnutí v trestní věci, proti němuž zákon nepřipouští další žádný opravný prostředek, za pravomocné a vykonatelné dnem vyhlášení. V daném případě tedy rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 12. 1995. Byla-li tedy ústavní stížnost podána (podle razítka podací pošty ) až dne 12. 6. 1997, stalo se tak již po uplynutí zákonné lhůty.

IV. ÚS 210/97

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, aniž by v rámci hospodárnosti tohoto řízení byla stěžovatelka, resp. její právní zástupce, vyzván k odstranění jiných vad návrhu (např. předložení plné moci a kopie napadeného rozsudku).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. 7. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj