IV.ÚS 175/97 · Ústavní soud České republiky

_ f T

IV. ÚS 175/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. P., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1.1997, sp. zn. 19 Co 69/96,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Ústavnímu soudu byla dne 21. 5. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 12. 1995, č. j. 6 C 19/93-131, ve věci zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu. Tímto rozsudkem bylo ve věci samé rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu, o tom, že výlučným nájemcem předmětného bytu se stává stěžovatel, o zamítnutí návrhu L.P., aby se stala výlučnou nájemkyní předmětného bytu a členkou R. a o tom, že jmenovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený stěžovateli odevzdat do 15 dnů poté, co jí bude zajištěn přiměřený náhradní byt. Odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že výlučnou nájemkyní předmětného bytu

IV. ÚS 175/97

a členkou R. se stává L.P. a stěžovatel, že je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený předat jmenované do 15 dnů poté, co mu bude zajištěn náhradní byt.

Stěžovatel především vytýká Krajskému soudu v Brně, že ten se nezabýval otázkou provedení a vyhodnocení znaleckých posudků a výslechem znalců, které jsou podle jeho názoru zásadní pro skutková zjištění. V tom spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, a proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se považuje návrh na povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, přípustné dovolání. V daném případě je právě taková možnost procesního prostředku dána, neboť práva a povinnosti stanovené účastníkům předchozího řízení jsou podle závěrů obecných soudů zcela odlišné. Z obsahu ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání ze dne 18. 4. 1997, jehož kopii přiložil. V tomto ohledu je třeba upozornit i na judikaturu Evropské komise pro lidská práva, podle které pravidlo vyčerpání opravných prostředků vyžaduje použít všechny právní prostředky dostupné podle vnitrostátního práva, které jsou v zásadě účinné a postačují k tomu, aby se jejich prostřednictvím dosáhlo nápravy. Za této situace je tedy podání ústavní stížnosti předčasné.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut,

IV. ÚS 175/97

a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 1997

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj