IV.ÚS 122/97 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl dne 29. května 1997 ve věci ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1996, čj. 30 Ca 112/95-18, Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 30 Ca 112/95 Krajského soudu v Brně, že návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 22. 11. 1994, čj. Poz. 2158/92, 164/93, 5991/94-203, podal pouze J.P., přičemž v podání ze dne 13. 2. 1995 navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, že je vlastníkem nemovitostí ve výroku rozhodnutí správního
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 122/97 · Ústavní soud České republiky: Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Full text
IV. ÚS 122/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. května 1997 ve věci ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1996, čj. 30 Ca 112/95-18,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í .
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 30 Ca 112/95 Krajského soudu v Brně, že návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 22. 11. 1994, čj. Poz. 2158/92, 164/93, 5991/94-203, podal pouze J.P., přičemž v podání ze dne 13. 2. 1995 navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, že je vlastníkem nemovitostí ve výroku rozhodnutí správního
2 - IV. ÚS 122/97
orgánu blíže uvedených. Za tohoto stavu věci je tedy třeba ústavní stížnost podanou K.P. považovat za nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky poskytované mu zákonem k ochraně jeho práva.
K uvedenému Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost je navíc i zjevně neopodstatněná a v tomto směru poukazuje na, i jím sdílené, závěry právní teorie i praxe (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1993, čj. 3 Cdo 43/92), že akciová společnost bez ohledu na odlišnosti podle konkrétních ustanovení společenské smlouvy, jako základního vnitřního předpisu této společnosti (článek 209 zákona č. 1/1863 ř. z. platného do 1. 1. 1951), byla vždy korporací ve smyslu § 26 obecného občanského zákoníku z roku 1811, a tedy právnickou osobou. Z tohoto důvodu nelze proto stěžovatele považovat vzhledem ke znění § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, za oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) citovaného zákona.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. května 1997
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj