III.ÚS 68/97 · Ústavní soud České republiky

K povinnostem advokáta při zastupování a soudu při odročování soudního řízení

Ústavní soud

rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti

J. J. proti Krajskému soudu v Plzni, t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č.

182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí

Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996, sp.

zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud, jako soud odvolací,

v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání,

jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl

v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné

moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu

(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby

Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož

rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním

předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak

(§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl

s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho

právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil

a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité,

aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní

soud ústavní stížnost zamítl.

Vedlejší účastník řízení, I. P. (§ 76 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb.), svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil, ke

stěžovatelově ústavní stížnosti se nevyjádřil a ústního jednání

o ní se nezúčastnil.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu spisu obecného soudu (Okresního soudu v Plzni, sp.

zn. 11 C 531/94) Ústavní soud zjistil, že před tímto soudem byl

stěžovatel z dohody o uznání dluhu (z titulu nevyúčtovaných

záloh) žalován o částku 69 500 Kč, že rozsudkem obecného soudu

I. stupně ze dne 29. dubna 1996 byl k úhradě této částky spolu

s příslušenstvím a náklady řízení zavázán, že proti tomuto

rozhodnutí podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl

potvrzujícím rozsudkem dne 16. prosince 1996; z obsahu spisu je

dále patrno, že stěžovatel byl v opravném řízení zastoupen

advokátem, který o odročení již zmíněného odvolacího jednání

požádal dvakrát, a to poprvé proto, že v den nařízeného

odvolacího jednání se měl zúčastnit sněmu České advokátní komory,

podruhé pak proto, že na den odročeného odvolacího jednání "byl

pozván na okresní státní zastupitelství k seznámení s výsledky

vyšetřování v jiné trestní věci".

Stěžovatelovy výtky vůči postupu odvolacího soudu neobstojí;

jestliže nebyl stěžovatel k odvolacímu jednání odvolacím soudem

obesílán, stalo se tak zcela ve shodě se zákonem, dle něhož,

"má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje

se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 al. 1 o. s. ř.)"; je

proto vždy věcí zástupce, aby zastoupeného o jednání soudu (jiném

procesním úkonu) sám uvědomil. V případech, kdy zástupce žádá

soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí

obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně

závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti

žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce,

zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své

žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim

svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním

u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně

závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání

(procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci,

aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného

- nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí

(§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod) z důvodů obdobných těm, jimiž podkládá

stěžovatel ústavní stížnost v této věci, se proto nemůže

dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány

veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř)

o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn,

toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné

procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění

svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech,

spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně

advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými

orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého

zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání

odpovídá.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele

shledána jako nedůvodná, a proto bylo o ní rozhodnuto zamítavým

výrokem (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze

odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 12. 6. 1997