III.ÚS 277/97 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 277/97

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky M.D., zastoupené advokátkou JUDr. R.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 15. dubna 1997, č. j. 30 Co 768/96-43, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 28. července 1997, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 15. dubna 1997, č. j. 30 Co 768/96-43. Uvedla, že podle jejího přesvědčení soud porušil zákon č. 87/1991 Sb. a také čl. 11 odst. 1 první a druhá věta Listiny základních práv a svobod, když potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. srpna 1996 č. j. 7 C 69/96-29, který jí nepřiznal její restituční nárok.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížnosti a rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdon 1166/97-54, ze dne

10. března 1999 bylo zjištěno, že proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 15. dubna 1997, č. j. 30 Co 768/96-43, podala stěžovatelka dovolání, na základě něhož bylo napadené rozhodnutí v části, týkající se obytného domu čp. 332 v obci a katastrálním území Š. a ve výroku o nákladech řízení zrušeno. Dovolání, směřující proti výroku ohledně stavební parcely č. 1 - zastavěné plochy o vým. 1132 m2, stavební parcely č. 661 - zastavěné plochy o vým. 53 m2 a zahrady č. parc. 1034/13 o vým. 317 m2 a č. parc. 46 o vým. 108 m2, vše v obci a katastrálním území Š., bylo zamítnuto.

S ohledem na výše uvedené a na zjištění, že stížnost navrhovatelky nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a tedy nesplňuje podmínky pro její přijetí, byl návrh v souladu s § 72 odst. 2, § 75 odst. 1 a s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnut.

Poněvadž byl návrh odmítnut pro jeho nepřípustnost, nebyla již právní zástupkyně stěžovatelky vyzývána k odstranění vad plné moci, jejíž náležitosti nejsou v souladu s § 31 odst. 1 citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 1999