III.ÚS 176/97 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 176/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.T., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 144/96, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 25 Co 144/95, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 9. 1994, sp. zn. 10 C 92/89, mimo ústní jednání, dne 2. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění

Podáním ze dne 19. 5. 1997 navrhla stěžovatelka "vydání nálezu ve věci pochybení Obvodního soudu pro Prahu 7, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, a to ve své občanskoprávní věci (stran podnájmu), vedené zřejmě před Obvodním soudem pro Prahu 7.

Z obsahu tohoto podání je zřejmé, že toto směřuje proti rozhodnutím shora označených soudů, a to ze dne 29. 9. 1994, případně pokud jde o Nejvyšší soud ČR ze dne 31. 10. 1996.

III. ÚS 176/97

Podání, jak shora je označeno, bylo Ústavnímu soudu předloženo dne 21. 5. 1997; za této situace je očividné, že i kdyby jinak bylo podání, jako případná ústavní stížnost, důvodné, nezbylo by než o něm, jako o opožděném, rozhodnout rovněž odmítavým výrokem, když 60denní lhůta stanovená zákonem [§ 72 odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.] zcela nepochybně již dávno prošla, a proto jevilo se též jako zcela nadbytečné vésti stěžovatelku k odstranění formálních vad, jimiž je toto podání, jako případná ústavní stížnost, postiženo (§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2 aj. zák. č. 182/1993 Sb.).

Z těchto důvodů bylo nutno rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 2. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR