III.ÚS 159/97 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 159/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R., zastoupeného advokátem JUDr. J.S.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 6.5.1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí České republiky čj. 01/43666/95, ze dne 27. června 1996, protože jím bylo porušeno jeho právo pokojně vlastnit majetek garantované č1. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel ve stížnosti mimo jiné uváděl, že dne 16.8.1996 podal proti rozhodnutí (i rozhodnutí o přezkumu) žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Ten v době podání ústavní stížnosti dosud nerozhodl. Ústavní soud se proto obrátil na Vrchní soud v Praze s dotazem, zda byla skutečně vrchnímu soudu ve věci podána žaloba a zda vrchní soud o věci dosud nerozhodl. Dle

sdělení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.6.1997, podepsaném JUDr. B.H., byla dne 16.8.1996 podána žaloba žalobcem R., proti žalovanému Ministerstvu financí ČR, směřující proti rozhodnutí ze dne

20.6.1996, čj. 01/43666/95. Ve věci vrchní soud dosud nerozhodl.

Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona, je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

jak vyplývá z výše uvedených skutečností, Vrchní soud v Praze o věci dosud jedná. Z toho vyplývá, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně

jeho práva poskytuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 1997

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR