Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 40/97 ECLI:CZ:US:1997:2.US.40.97 AI generated

II.ÚS 40/97 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 40/97
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud ČR rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.G., zastoupeného advokátem JUDr. I.P., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21.1.1994, sp.zn. 4T 35/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.8.1994, sp.zn. 11 To 127/94, t a k t o:

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 40/97 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud ČR musel sám dovodit, že k trestu odnětí svobody došlo pravomocnými rozhodnutími soudů z roku 1994. Podle ust. § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat pouze ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Odmítnutý podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není takovým prostředkem.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

ČESKÁ REPUBLIKA

II.ÚS 40/97

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.G., zastoupeného advokátem JUDr. I.P., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21.1.1994, sp.zn. 4T 35/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.8.1994, sp.zn. 11 To 127/94, t a k t o:

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í

Podáním ze dne 23.1.1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 5.2.1997, se domáhá stěžovatel vydání nálezu, že omezením svobody bylo porušeno jeho základní lidské právo ve smyslu ústavy ČR a Listiny základních lidských práv a svobod, které blíže nespecifikuje.

K porušení jeho základního práva mělo dojít v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.1.1994, sp.zn. 4 T 35/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.8.1994, sp.zn. 11 To 127/94. Stěžovatel se opakovaným podnětem domáhal přezkoumání obou rozsudků stížností pro porušení zákona, ale jeho podněty byly odmítnuty, i když ze strany Nejvyššího státního zastupitelství v Brně byly opakovaně oba rozsudky

II.ÚS 40/97 přezkoumány vč. řízení, které jejich vydání předcházelo.

Podaná ústavní stížnost, i když je doložena advokátní plnou mocí, je vadně koncipována, bez náležitého petitu a bez přesné specifikace.

Ústavní soud ČR musel sám dovodit, že k trestu odnětí svobody došlo pravomocnými rozhodnutími soudů z roku 1994. Podle ust. § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat pouze ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Odmítnutý podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není takovým prostředkem.

Protože zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla splněna, bylo nutno návrh odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák.č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný po lhůtě.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 18.2.1997 JUDr.Antonín Procházka

Soudce Ústavního soudu ČR