II.ÚS 336/97 · Ústavní soud České republiky

Rozhodnutí odvolacího soudu na základě neúplného spisu soudu prvního stupně

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci ústavní stížnosti Ing. D. Č. proti usnesení Vrchního soudu

v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, sp. zn. 1 Co 79/97,

t a k t o :

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997, sp.

zn. 1 Co 79/97, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení

usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 1997 sp. zn. 1 Co

79/97 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 1996, sp.

zn. 24 C 34/94. V postupu soudních orgánů spatřuje stěžovatel

porušení svého základního práva na soudní ochranu, čímž, jak

uvádí, bylo porušeno jednak ustanovení Ústavy, kdy soud rozhodl

v rozporu se zákonem a jednak právo na soudní ochranu, zakotvenou

v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel v návrhu na ochranu cti uplatnil u Krajského soudu

v Brně žalobou požadavek, aby druhá vedlejší účastnice mu zaslala

omluvný dopis za hanlivé a urážlivé označení, které o něm uvedla

v článku "O politické situaci v Brně", který byl otištěn v Českém

deníku dne 11. 4. 1994 a aby byla zavázána zaplatit mu částku 500

000 Kč a náklady řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 10. 1996, č. j. 24

C 34/94-21 rozhodl tak, že druhou vedlejší účastnici, tehdy

odpůrkyni, zavázal napsat omluvný dopis, návrh na peněžitou

náhradu však zamítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel dne 16.1. 1997 v otevřené lhůtě podal ve věci

blanketní odvolání s tím, že jej blíže doplní ve lhůtě 14 dnů.

Přípisem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 1997 byl právní

zástupce vyzván k doplnění podaného odvolání ve lhůtě do 3 dnů

s řádným poučením o následcích, nebude-li odvolání ve lhůtě

doplněno. Tento přípis byl právnímu zástupci stěžovatele doručen

11. 2. 1997. Právní zástupce stěžovatele požádal o prodloužení

lhůty k doplnění odvolání do 25. 2. 1997, avšak ani v této lhůtě

nebylo odvolání doplněno. Spis byl proto poslán Vrchnímu soudu

v Olomouci, který rozhodl usnesením o zastavení řízení dne 30. 5.

1997, č. j. 1 Co 79/97-31.

Protože se stěžovatel dovolává toho, že pro nepřítomnost

navrhovatele mimo území ČR mohl podat a také podal doplněné

odvolání na soud dne 24. 3. 1997, tedy v dostatečné lhůtě před

rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, vyžádal si Ústavní soud

spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 24 C 34/94.

Ze zaslaného spisu Ústavní soud zjistil, že doplněné odvolání

bylo soudu dle prezentačního razítka doručeno dne 24. 3. 1997.

Vrchní soud v Olomouci dne 28. 3. 1997 vrátil Krajskému soudu

v Brně spis bez věcného vyřízení, a to na prošetření rozporu,

neboť v předkládací zprávě bylo uvedeno, že podání na soud bylo

provedeno osobně dne 20. 1. 1997, ačkoli se ve spise nacházela

obálka, kterou mohlo být odvolání doručeno. V odpovědi ze dne 5.

května 1997 spolu s vrácením spisu krajský soud uvedl, že odvolání

bylo doručeno poštou. Spis byl vrácen bez doplněného odvolání,

které měl již krajský soud k dispozici.

Proto také v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.

5. 1997, kterým bylo řízení zastaveno, se uvádí, že stěžovatel

odvolání nedoplnil do dne jeho vynesení.

Z dožádaného vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 1. října

1997 vyplynulo, že všechny výše uvedené časové údaje jsou správné.

Současně ale se v něm potvrzuje, že nedopatřením kanceláře

oddělení 24 C, které samosoudkyni nepředložilo doplnění odvolání

po jeho doručení na soud, nebylo toto doplněné odvolání zasláno

Vrchnímu soudu v Olomouci. Celý spis byl samosoudkyní předložen

již s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, za kterým bylo teprve

zažurnalizováno doplněné odvolání stěžovatele.

Ústavní soud má za to, že chybou soudu I. stupně došlo

v řízení k porušení čl. 90 - věty prvé Ústavy, neboť nebyla

zákonem stanoveným způsobem poskytnuta soudem ochrana právu

stěžovatele, jakož i čl. 36 odst.1 Listiny když odvolacímu soudu

byl předložený neúplný spis a v důsledku toho také vrchním soudem

jako soudem odvolacím rozhodnuto v rozporu se skutečným stavem

věci v tom smyslu, zda a v jakém rozsahu bylo odvoláním napadeno

rozhodnutí soudu I. stupně. I když tedy nelze odvolacímu soudu nic

vytknout, nezbylo než dle § 82 odst.1, 2 a 3a zák. č. 182/1993 Sb.

zrušit jeho rozhodnutí za účelem odstranění pochybení soudu I.

stupně, kterým bylo stěžovateli odepřeno právo na přístup k soudu

ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. června 1998