Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 195/97 ECLI:CZ:US:1998:2.US.195.97 AI generated

II.ÚS 195/97 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 195/97
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, takto : Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 195/97 · Ústavní soud České republiky: Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, takto : Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS195/97

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ve včas podané ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, který nabyl právní moci dne 30. 5. 1997.

Z napadeného rozsudku soudce zpravodaj zjistil, že odvolací soud potvrdil ve výroku svého rozsudku rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 10. 1996, č. j. 7 C 40/96-33.

Soud I. instance uložil stěžovateli (dříve odpůrci) vyklidit byt v H. a zavázal jej rovněž k uhrazení nákladů soudního řízení. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na skutečnost, že stěžovatel v průběhu

II.ÚS 195/97

řízení neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že se svojí babičkou, nájemkyní uvedeného bytu, vedl před její smrtí společnou domácnost.

Odvolací soud pak připustil, že námitka stěžovatele, ohledně rozporných zjištění u jednotlivých důkazů provedených soudem prvého stupně, je částečně důvodná, neboť prvostupňový soud se dopustil určitého pochybení při formulaci jednotlivých částí odůvodnění. Toto pochybení však rozhodně není procesní vadou a nemá vliv v konečném důsledku na rozhodnutí soudu ve věci samé. Zjištěné formulační nepřesnosti v odůvodnění rozsudku prvého stupně nemají vliv jak na srozumitelnost, tak i na přezkoumatelnost rozsudku okresního soudu.

Stěžovatel ve svém podání vytýká krajskému soudu především odepření práva na spravedlivý proces, který v projednávaném případě vyvolal odvolací soud tím, že v odůvodnění svého rozsudku konvalidoval nedostatky okresního soudu, neboť sám znovu vysvětlil správnost závěrů vyplývajících z hodnocení důkazů prvoinstančního soudu a rovněž provedl řádné zhodnocení těch důkazů, které byly provedeny již v řízení před soudem I. stupně. Tímto postupem odvolacího soudu, který sám napravil nedostatky v řízení prvoinstančním, byl údajně stěžovatel zkrácen o možnost domáhat se přezkumu tohoto postupu u další instance v rámci systému obecných soudů.

Navrhovatel se domnívá, že v souvislosti s takto pravomocně skončeným řízením, je dána "přezkumná" pravomoc Ústavního soudu.

Tento právní názor soudce zpravodaj nesdílí. Je nutné konstatovat, že odvolací soud v rámci podaného odvolání může zjistit určité procesní nedostatky v předcházejícím řízení, aniž však tyto procesní nedostatky mohou mít vliv na rozhodování odvolacího soudu. K vadám řízení by musel odvolací soud přihlédnout pouze tehdy, pokud zjištěné vady by byly takového charakteru, že by ve svém důsledku způsobily nesprávné rozhodnutí ve věci samé ( § 212 odst.2 o. s. ř.).

II.úS 195/97

Nesprávné hodnocení důkazů, které namítal stěžovatel v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, nepatří mezi ty vady řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Stěžovatel i v podané ústavní stížnosti však nenamítal, že by obecné soudy neprovedly jím nabízené důkazy, které by vyvrátily tvrzení protistrany, případně hodnověrně prokázaly jeho tvrzení. Navrhovatel pouze konstatuje, že z provedeného dokazování nebyly vyvozeny správné právní závěry.

Tento nesouhlas s právními závěry obecných soudů však neznamená porušení práva na spravedlivý proces či práva na soudní ochranu, neboť takový závěr by odporoval principu nezávislosti soudů, který je vyjádřen mimo jiné i v ustanovení § 132 o. s. ř.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že podaná ústavní stížnost je ve své podstatě neopodstatněná a soudce zpravodaj ji z tohoto důvodu odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 22. dubna 1998