I.ÚS 315/97 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 315/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.K., zastoupeného advokátem Mgr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 16. 4. 1997, čj. 30 Co 208/97 - 66, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 11. 1996, čj. 7 C 745/96 - 37, a doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 1. 1997, čj. 7 C 745/96 - 57,

t akt o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností ze dne 20. 8. 1997 podal stěžovatel návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 16. 4. 1997, čj. 30 Co 208/97 - 66, ve spojení s

rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 11. 1996, čj. 7 C 745/96 - 37, a doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 1. 1997, čj. 7 C 745/96 - 57. Svůj návrh odůvodnil tím, že došlo k

I. ÚS 315/97

porušení základního práva stěžovatele podle čl. 37 Listiny základních práv a svobod, tj. práva na spravedlivý proces, a to konkrétně nerespektováním ustanovení § 132 občanského soudního řádu, týkajícího se hodnocení důkazů. Stěžovatel argumentoval i ustanoveními čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Stěžovatel namítal, že ani jeden ze soudů se při svém hodnocení listinného důkazu, tj. potvrzení o vypořádání BSM ze dne 14. 5. 1992, nezabýval ujednáním o tom, že pokud by 40% prodejní ceny předmětného domu v Doksech nečinilo více jak Kč 180 000,--, nemá povinnost další částku doplácet.

Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti; podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatel namítal porušení čl.. 37 Listiny základních práv a svobod. Podle zásad práva a dalších ustanovení upravujících právo na spravedlivý proces se každý může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Při projednávání ústavní stížnosti vychází Ústavní soud z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává zejména, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud nezjistí, že v řízení před obecnými soudy byly porušeny zejména ústavní procesní principy, tedy především tzv. právo na spravedlivý proces.

I. ÚS 315/97

Pokud je namítáno porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Zásada tzv. volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. není s tím nijak v rozporu a vychází z nezávislosti moci soudní.

Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, ani jiných ústavních procesních práv, neshledal a musel proto návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením odmítl návrh ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 1997 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu