I.ÚS 173/97 · Ústavní soud České republiky

I. ÚS 173/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti H.D., zastoupené advokátem JUDr. Z.K., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 1996, č.j. 17881/429/270/96, a proti rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 14. 3. 1997, č.j. 16/3348/97/645,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 19. 5. 1997 domáhala zrušení výše označených rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem a Ministerstva financí ČR z důvodu údajného porušení č1. 1 odst. 5 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a č1. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Citovaným rozhodnutím Ministerstva financí byla změněna výše pokuty, uložené stěžovatelce uvedeným rozhodnutím finančního

I. Ú5 173/97

ředitelství ve výši 114 024,- Kč za porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen "zákon o cenách"), na 113 321,- Kč.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Za procesní prostředek ochrany práva stěžovatelky ve smyslu citovaného ustanovení je nutno považovat i návrh na přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy ve správním soudnictví podle hlavy II. části páté občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Z ústavní stížnosti ani z připojených příloh však nevyplývá, že by stěžovatelka tohoto procesního prostředku k ochraně svých práv využila. Naopak uvádí, že vycházela "z právního stavu, kdy s ohledem na skutečnost, že v dané věci jde o problematiku, kdy rozhodnutí lze charakterizovat jako rozhodnutí týkající se regulace cen", je prý vyloučena možnost domáhat se přezkoumání správního rozhodnutí soudem.

Podle ustanovení § 248 odst. 3 o.s.ř. jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vyloučí zvláštní zákony. Ve zmíněné příloze A se u oboru ceny cituje zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, § 3, a v rubrice "charakteristika rozhodnutí" je uvedeno rozhodnutí o regulaci cen. V souzené věci se však nejedná o rozhodnutí o regulaci cen podle citovaného § 3, nýbrž o rozhodnutí o uložení pokuty za porušení cenových předpisů podle ustanovení § 17 zákona o cenách. Citované ustanovení § 248 o.s.ř.stanoví taxativně případy, kdy rozhodnutí správních orgánů nepodléhají soudnímu přezkumu, a proto je nutno jej interpretovat restriktivně, nikoliv

I. ÚS 173/97

extenzivně. Jde totiž o výjimky z obecné zásady, že zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy přezkoumávají na základě žalob nebo opravných prostředků soudy (§ 244 odst. 1 o.s.ř.).

Z výše uvedeného vyplývá, že napadená rozhodnutí ze soudního přezkumu v rámci správního soudnictví vyňata nejsou, takže stěžovatelka nevyužila všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl (ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj