IV.ÚS 38/96 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 38/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věcí ústavní stížnosti V.P., proti rozhodnutí UK, ze dne 18. 11. 1993, č. j. D IV/11-93/687,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 7. 2. 1996 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že se obrátil na soud, u něhož řízení skončilo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, č. j. 14 Co 460/95, proti kterému podal dne 3. 1. 1996 dovolání. Tvrdí, že v řízení dochází k průtahům, což má za následek to, že již déle než dva roky nemůže pokračovat ve studiu.

Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), byl stěžovatel vyzván přípisem ze dne 12. 2. 1996 k odstranění vad návrhu ve lhůtě do 11. 3. 1996. Uvedená výzva byla doručena stěžovateli dne 23. 2. 1996. Dne 9. 3. 1996 však požádal o přiměřené prodloužení lhůty s tím, že očekává vyjádření děkana a zároveň že

IV. ÚS 38/96

došlo k onemocnění advokáta. Ústavní soud jeho žádosti dne 19. 3. 1996 vyhověl a určil novou lhůtu do 12. 4. 1996. Tato výzva byla doručena dne 22. 3. 1996.

Dopisem ze dne 9. 4. 1996 matka stěžovatele E.P. podala vysvětlení, a to s ohledem na synův vážný fyzický stav, v tom smyslu, že se její syn obrátil na ČAK se žádostí ze dne 8. 12. 1995 o právní zastoupení. Žádný z ustavených advokátů, jak se domnívá, se věcí nezabýval tak, jak je třeba k úplnému posouzení věci a podání ústavní stížnosti. Zároveň uvedla, že její syn není schopen po 4 měsících neustále vyjednávat s advokáty a vyhledávat jiného právního zástupce, proto se dne 3. 4. 1996 obrátila na ČAK s upozorněním na uvedený stav a požádala o vyjádření.

Ve dnech 22. 4. a 25. 4. 1996 Ústavnímu soudu byly doručeny přípisy, kterými stěžovatel vysvětluje problémy spojené se svým právním zastoupením a zároveň požaduje další lhůtu. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem byla stěžovateli opětovně prodloužena lhůta k odstranění vad návrhu, o nichž byl již dříve vyrozuměn, a to do 31. 5. 1996. Doručení je vykázáno dne 6. 5. 1996.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že do dnešního dne nebyl splněn požadavek k odstranění vad návrhu a tvrzení obsažená ve výše uvedených písemnostech, zejména pokud jde o právní zastoupení, nejsou žádným způsobem doložena. Ústavní soud má za to, že poskytl stěžovateli dostatečný časový prostor k podání takové ústavní stížnosti, která by splňovala zákonné náležitosti, o kterých byl vyrozuměn již od 23. 2. 1996 a na následky nesplnění poté upozorněn.

Na závěr považuje Ústavní soud za nutné uvést, že k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona je oprávněna fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem

IV. ÚS 38/96

orgánu veřejné moci, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Tato osoba musí být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona). Pokud tedy za stěžovatele podávala vysvětlení jeho matka, nelze na takový úkon brát zřetel, neboť se jedná o podání neoprávněnou osobou. Stěžovatel, který namítá porušení ústavně zaručeného základního práva, musí tak činit stanoveným postupem a respektovat příslušná ustanovení, která mu takový postup umožňují.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh, ve kterém stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 1996

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj